Praha – Intimním portrétem, v němž o sobě, své kariéře i pěvecké krizi s otevřeností vypráví známá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková, je nový dokument Letenka do ráje. Snímek natočil Zbyněk Cyril Mikulík v koprodukci s Českou televizí. Vznikl u příležitosti letošních 50. narozenin Peckové a 30. výročí její profesionální kariéry. Televizní premiéru bude mít dokument 17. prosince od 20:50 na ČT2.
Pecková si pořídila Letenku do ráje
„Jsem ráda, že to je dokumentární film, který opravdu možná něco i o mně vypovídá, o způsobu mého života, o mé kariéře. Myslím si, že to je dobře, že tam nejsou žádné strojené procházky lesem a okamžiky, kdy se člověk snaží sošně něco vykládat. Myslím si, že tam je naprostá pravda o mně a o tom, jak žiju,“ řekla Pecková.
Pěvkyně prý režisérovi poskytla pro přípravu dokumentu šestnáct beden svého archivu, procházel rovněž více než 120 příspěvků z televizního archivu, stovky fotografií i záznamů. „Těch 30 let se nedá popsat, protože by byla na několikadílný seriál jenom její kariéra… Nehledě k tomu, že zpívala po celém světě a z toho opravdu nejsou záznamy, které by verifikovaly to, co se říká nebo čte na prospektech,“ uvedl Mikulík.
GALERIE
Dagmar Pecková zdroj: ČT24
Jedna z nejuznávanějších interpretek německé písňové tvorby v dokumentu vtipně vypráví o svém dětství v rodných Medlešicích u Chrudimi, o studiu na Pražské konzervatoři a působení v plzeňském divadle, kde se před 30 lety odehrálo její první profesionální vystoupení v premiéře muzikálu Snílci. Předčítá například ze svého dopisu mamince, ve kterém slibovala, že i přes finanční obtíže a další průšvihy konzervatoř dokončí.
Soukromí odkrývá také video s ukázkami z rodinného archivu i záběry z jejího domu. Prozrazuje ale i nepříjemné soudní spory se svým exmanželem a otcem svého syna Theodora a skvělý vztah se svým současným manželem, německým hudebníkem Klausem Schiesserem, s nímž má dceru Dorotheu. Společně žijí nedaleko německého Freiburgu poblíž francouzsko-švýcarských hranic.
Zpěvačka Dagmar Pecková (zdroj: ČT24)
Za nejlepší jevištní výkon druhé dekády své kariéry považuje Pecková titulní roli v Bizetově opeře Carmen v roce 1999 na scéně Národního divadla v Praze, za kterou získala cenu Thálie. Připouští také, že je pro ni mnohem důležitější uznání v Německu než v Anglii a Americe. Sama se prý cítí být „proevropankou“, pro kterou nejsou důležité pasy.
Pecková se nebojí v dokumentu upřímně mluvit i o své pěvecké krizi a neúspěchu v dvojroli Cizí kněžny a Ježibaby ve Dvořákově opeře Rusalka v roce 2009 v Národním divadle. Neúspěch podle pěvkyně patří k profesi a pomohl jí změnit hodnoty i přístup k práci.