Hravé strojky Václava Jíry

Louny - Plastiky vzniklé z věcí odložených ve sběrnách nebo kovošrotu představuje ve své nové výstavní síni v Lounech výtvarník Václav Jíra. Hrací strojky mají hlavně bavit návštěvníky. Pro umělce se ale pak zpětně stávají předlohou k barevným obrazům.

Dílům Václava Jíry není potřeba rozumět, stačí si umět trochu hrát. Materiál pro své výtvory výtvarník nehledá. Skládá je z toho, co se mu dostane pod ruku. „Nad ničím jsem nepřemýšlel, jenom jsem jednotlivé součástky k sobě šrouboval, bez jakéhokoli návodu. Byly to momentální nápady,“ prozradil výtvarník.

Reportáž Jana Stuchlíka (zdroj: ČT24)

„Tvorba Václava Jíry je velmi různorodá, její jednotlivé oblasti jsou přesně vymezené, ale nesporně na sebe působí. Když se v roce 1961 vrátil z vojny, našel na půdě půvabný starý hrací automat. Od té doby rozvíjí svou pozoruhodnou originální tvorbu, v níž uplatňuje rozmanité nálezy. Využívá svou nevyčerpatelnou imaginaci, kterou neustále oživuje stykem s realitou. Jíra si vytvořil vlastní poetiku, blízkou evropskému novému realismu, jehož představitele (Arman, Tinguely, ad.) však na počátku vůbec neznal. Dokonce neměl zprvu ani tušení o vývoji moderního umění,“ upozorňuje výtvarný teoretik Jiří Machalický.

Podle samotného Jíry je největším uměním stovku svých strojků někde vystavit. K těm, co už se okoukaly, nemá soucit a slisuje je. „Ničím je, ale zase to dostane nějakou jinou podobu,“ dodává pobaveně.

Tvary svých strojků Václav Jíra nakonec maluje na rozměrná plátna. To už je podle něj mnohem pracnější. „Jíra pracuje s tradičními kvalitami barvy. Uplatňuje její sytost, zářivost, transparenci, teplo, chlad, ale má smysl i pro její materiálové kvality, pro barvu jako krásný malířský materiál. V tomto smyslu bych k jeho vzorům uvedl kromě trojice slavných Francouzů i naše klasiky, Josefa Navrátila a Karla Turkyně,“ zhodnotil Jírovu malířskou tvorbu Jiří Dolejš.