Praha – V Galerii České spořitelny byla otevřena výstava s názvem Mistři české malby, která od září minulého roku putuje po českých městech. Expozice představuje unikátní sbírku České spořitelny, která vznikala více jak sto let. Na výstavě jsou vidět díla silně ovlivněná impresionismem a poimpresionistickým obdobím, neboť mnoho z vystavovaných umělců strávilo řadu let ve Francii. Jsou zde zřetelné tendence jednak historizující malby konce 19. století, dále francouzské krajinářské školy a také inspirace malbou Paula Cézanna. Výstava v Rytířské ulici v Praze 1 potrvá do 29. února.
Mistry české malby představuje Česká spořitelna
„Hodnota venkovských sbírek ČS spočívá v dílech Mistrů. V dílech malířů, kteří hledali správný výraz, světlo, úhel zobrazení, náladu stejně usilovně jako jejich kolegové z Prahy či Paříže. Mnoha z nich se to podařilo. Jenom jejich jména, díky tomu, že nežili v metropoli, osud někam zavál. Je čas na ně upozornit a složit jim poklonu,“ uvedla k výstavě její kurátorka Duňa Panenková.
Kromě připomenutí významných regionálních malířů 19. a začátku 20. století by tato výstava chtěla přispět k lepší dokumentaci a k vývojovému zachycení prací jednotlivých, mnohdy neprávem opomíjených umělců, jejichž obrazy mohou nedoceněny viset v leckteré české domácnosti.
Mistři české malby (zdroj: ČT24)
Banky jako instituce i bankéři jsou od středověku známi tím, že investují hodně peněz do architektury a výtvarného umění. Nebyli to jen páni z rodiny Medici ve Florencii, byla to i Böhmische Sparkasse, která k padesátému výročí své existence nechala postavit pražské Rudolfinum – stánek mnoha múz. Všechny banky kupovaly odjakživa obrazy a nezavíraly je do trezorů, ale zdobily jimi interiéry, kam přicházeli klienti. Městské záložny hrály v této činnosti od 19. století do konce druhé světové války prim. Česká spořitelna, jako jejich dědička, na tuto činnost navázala v letech následných.
„Záložny kupovaly díla především od místních malířů, ať už žili ve městě, nebo v kraji. Kupovaly je jako výraz obdivu k jejich tvorbě. Také proto, že jako profesoři kreslení na gymnáziích či odborných školách, ve veřejných kreslírnách a modelovnách, jako ředitelé městských muzeí byli známí; proto, že věřili, že finanční hodnota jejich díla poroste. Kupovaly i proto, že témata jejich obrazů byla blízká dennodenní práci i životu všech. Ať už to byla práce v zemědělství, trhy na náměstích, církevní slavnosti, veduty či zákoutí měst, zátiší ve venkovské zahradě, portréty či lovecké trofeje,“ doplnila Panenková.