Praha – 17. listopadu 1989. Koupili jsme si koberce do obýváku… stojí například v jednom z deníků, které si vedl otec jedné „obyčejné“ rodiny od narození svého prvního syna. A právě od této chvíle začala tuto rodinu sledovat i dokumentaristka Helena Třeštíková. Film Soukromý vesmír, jenž je optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležitosti role rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu, natáčela 37 let. Snímek vznikl ve spolupráci s Českou televizí.
Rodina jako soukromá alternativa malých velkých dějin
Zatímco u předchozích časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové sledovalo nenechavé oko kamery pohnuté životní osudy recidivisty Reného či narkomanky Katky, hrdiny jejího nejdelšího projektu jsou členové zcela obyčejné české rodiny. Jako statisíce Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Hlavní prostor tady tak nemá dusné období normalizace, ale narození, výchova a zrání dětí.
Režisérka začala rodinu vystudované socioložky a své kamarádky Jany natáčet v roce 1974. Na námět „jak ženu změní mateřství“ vznikl krátký, patnáctiminutový snímek nazvaný Zázrak, v němž se přímo před kamerou narodí její první syn Honzík. Osnovou filmu se staly také rodinné deníky, které si vedl Janin manžel Petr.
GALERIE
videogallery_196982
Helena Třeštíková, režisérka
„Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem. Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější, a tím i lákavější než život plný zvratů.“
První polovina filmu zaznamenává především život rodičů, až ve chvíli dospívání, tedy v době sametové revoluce, převezmou otěže jejich děti. Pozornost je věnována především Honzovi, jeho divoké pubertě, cestovatelským únikům i zakotvení ve svazku se španělskou přítelkyní a jejím pubertálním synem.
Karel Gott: jedna z mála jistot našeho života
Jako ilustrace doby, ve které se příběh rodiny odehrává, jsou použity televizní archivy z celospolečenského dění. Témata připomínající kariéru Karla Gotta či dobývání kosmu se táhnou jako nit celým dokumentem. „Pronikání lidstva do vesmíru mě celý můj život fascinuje, a když jsem v denících rodiny Kettnerovy viděla opakovaně Honzovy kresby raket a kosmonautů, bylo jasno. To je vertikála našeho života, velké téma 20. století a symbol lidské touhy přesáhnout daný prostor a čas,“ podotýká Třeštíková. Jako horizontálu pak označuje osobnost Karla Gotta: „Je jednou z mála jistot našeho života,“ doplňuje.
GALERIE
Soukromý vesmír
Film Soukromý vesmír, jenž je čtvrtým režisérčiným celovečerním počinem, byl jejím nejsložitějším snímkem z hlediska zpracování. „Střihali jsme 100 dní, což je dosud můj rekord,“ říká. Střihačem filmu byl Jakub Hejna, s nímž Třeštíková spolupracovala i na snímcích René a Katka. Obtížné bylo podle jejích slov i shánění kamery za dob normalizace.
Život rodiny Kettnerových byl stejně obyčejný jako životy ostatních rodin v tehdejším Československu. A právě v oné všednosti tkví síla filmu, který je poutí i do vzpomínek mnohých z nás či našich rodičů. Zdánlivě banální okamžiky dětství se tu střetávají s proměnami představ rodičovství, role v rodině, ale i se společenskými proměnami v zemi.
Soukromý vesmír (2011), 83 min. Scénář a režie: Helena Třeštíková, střih: Jakub Hejna, zvuk: Lukáš Moudrý. V kinech od 26. ledna 2012.