Paříž/Praha - Kniha Jamese Joyce Odysseus byla nazývána dílem zvráceného šílence a jméno jejího autora bylo v Irsku prokleto. Přesto, či právě proto se monstrózní román za rozporuplných reakcí ve 30. letech 20. století převalil Evropou a Amerikou. Dnes je intelektuální ikonou, jež provokuje svou nečitelností, byť nábožně uctívanou literární kritikou. První výtisky se objevily 2. února 1922.
Odysseus nadchl jedny, rozlítil druhé a ohromil všechny
Román o jednom dublinském dni Leopolda Blooma považují mnozí odborníci za největší anglicky psané dílo 20. století. Pro podobnost života Joyceových hrdinů s těmi současnými a pro geniálně novátorský styl, jímž je kniha napsána. Pro stavbu románu použil Joyce „lešení“ Homérova eposu a jeho tři hlavní hrdinové - Leopold Bloom, Molly a Štěpán Dedalus - odpovídají trojici homérovských protagonistů: Odysseovi, Penelopě a Telemachovi.
Pouhá parafráze na Homéra to však není. Bloom může být bludným židem, děvkařem, paroháčem, Štěpánovým otcem, Bohem-otcem, „kdožkolvěkem,“ jemuž nic lidského není cizí. Cituje se tu i Shakespearův Hamlet či Mozartův Don Giovanni, časté jsou citace a parafráze bible, různých liturgických textů, ale i irských lidových popěvků.
Joyceův román se stal myšlenkovým východiskem celé moderní literatury
Kouzlo Joyceova „eposu všednosti“ spočívá i v tom, že je spojen s naprosto konkrétními úkony a místy, a to velmi detailně. „Chci poskytnout natolik kompletní obraz Dublinu, že kdyby město jednoho dne náhle zničehonic zmizelo z povrchu zemského, mohlo by být rekonstruováno podle mé knihy,“ řekl Joyce. V knize použil techniku syrového záznamu, realisticky popisující všední životní úkony jednotlivých postav i nesouvislý tok jejich myšlenek. „Každé slovo má kouzlo bytosti,“ tvrdil geniální experimentátor.
Dnem popisovaným v knize je 16. červen 1904. Tímto datem uctil prý Joyce den, kdy se ve skutečnosti seznámil se svou pozdější ženou Norou Barnacleovou. Hlavní postavou je židovský inzertní akvizitér Leopold Bloom, prostý Dubliňan, který žije společně se záletnou manželkou Molly svůj zcela nehrdinný život a pohybuje se po světě kvůli naprosto všedním záležitostem (nákupy, hospoda, pošta, návštěva nemocnice). Občas se Bloomovy cesty protnou i s poutí Joyceova alter ega Štěpána Dedala a pochopitelně i desítek dalších obyvatel Dublinu.
Joyce psal Odyssea sedm let, mezi roky 1914 a 1921, postupně na třech místech: v Terstu, Curychu a v Paříži. Tam také dílo poprvé vyšlo roku 1922, neboť ve Velké Británii i v USA měla kniha problémy s cenzurou - pro svoji „obscénnost“. První reakce na ni se pohybovaly mezi zhnusením, střízlivou kritikou a posvátnou úctou. Český kritik F. X. Šalda psal ve svém Zápisníku o Joyceovi jako „o tom leviatanovi, o tom obrovském velrybovi, který strhal sítě tolika kritikům…“
Román se i přes nesmírnou obtížnost překladu dočkal převedení do mnoha jazyků. Nejprve německého, později francouzského a v roce 1930 i do češtiny - zásluhou Jarmily Fastrové a Ladislava Vymětala. Později své schopnosti s tímto opusem poměřil Aloys Skoumal - Odysseus vyšel v roce 1976 v Odeonu nákladem 7 000 výtisků, avšak s distribučními omezeními: tehdejšímu režimu se zrovna nelíbil. Však se za něj na černém trhu platilo až 700 korun. Další vydání Skoumalova překladu přineslo v letech 1993 a 1999 nakladatelství Argo.
Šestnáctý červen je od roku 1954 slaven jako Bloomsday, oficiální irský státní svátek. V rámci něj si lidé připomínají hospody, budovy či celé ulice z roku 1904, které už v současném Dublinu neexistují. Bloomsdayští nadšenci ale existují i jinde - nejméně v šedesáti zemích světa včetně České republiky. Irský spisovatel James Joyce (1882-1941) patří vedle Marcela Prousta, Franze Kafky a Roberta Musila k hlavním průkopníkům moderního románu.