Luis Buñuel přivedl na plátna kin avantgardní surrealismus. Ačkoli jeho pozdější filmy již nevyužívají brutální imaginace Andaluského psa (1929), surrealistické principy zůstaly nadále podstatným zdrojem jeho tvorby. Sen stávající se skutečností a podvědomí na cestě za svobodou jsou ústředními tématy příběhu o mladé mondénní dámě a frigidní manželce, která je zároveň svůdnou a rafinovanou děvkou. Snímek Kráska dne uvede Česká televize v rámci cyklu Velikáni filmu v pondělí 6. února od 21:00 na programu ČT2.
Kráska dne je frigidní manželka i svůdná děvka
Séverine (mladá, ale už slavná Catherine Deneuveová) již přes rok žije v něžném, avšak neuspokojivém manželství s chirurgem Pierrem (Jean Sorel). Dlouhé nudné dny vyplňuje sněním o jiných, nebezpečných vztazích. Od rodinného přítele (Michel Piccoli), který je zároveň současným Mefistofelem, se dozví o existenci utajeného luxusního nevěstince.
Po zoufalém váhání začne každý den odpoledne do vykřičeného domu potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem „Belle de jour“ sexuální služby. Každý den v pět hodin odpoledne se ale potřebuje opět změnit ve slušnou ženu a vrátit se domů za manželem. Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Josepha Kessela. Na scénáři spolupracoval známý Jean-Claude Carrière.
Žárlivá odpověď na nutkavou otázku
Pseudonym „Belle de jour“ neboli „Kráska dne“ je ironickým protikladem „femme de nuit“ nebo „belle de nuit“, což jsou dvě z francouzských označení pro prostitutku. Zároveň jde o jméno rostliny, jejíž květ vykvétá na pouhý jediný den. Zatímco obvykle bývá doménou temného podvědomí a sexuality spíše noc, zde se naopak stává tou „zvrácenou“ stranou skutečnosti čas příliš dlouhých všedních odpolední.
„Skutečnost“ se ve filmu prolíná s útržky snů a představ a divákovi se nabízí možnost, že celá zápletka s nevěstincem je pouze představou, nenaplněnou touhou, úpornou fascinací. Film je natolik otevřený, že nevylučuje ani tu možnost, že se zde mísí snění několika postav, dokonce se může jednat o Pierrovu vlastní šíleně žárlivou odpověď na nutkavou otázku, proč s ním jeho žena nechce spát.
Nevěstinec je solidní, čisté, prosvětlené zařízení
Konečný výklad děje pak zůstává na divákovi. Utajen zůstane také obsah krabičky, kterou asijský zákazník s rolničkami přinese do nevěstince. Ostatní děvčata obsah truhličky s odporem odmítají, Séverine naopak reaguje s potěšením. Tato scénka rozdráždila představivost miliónů diváků a zejména žen po celém světě. Na jejich otázky, co bylo uvnitř krabičky, odpovídal údajně Buñuel slovy: „Cokoli chcete.“
Milan D. Klepikov v eseji Boží opozice upozorňuje, že Kráska dne je přes ironickou dekadenci syžetu Buñuelovým nejsvětlejším filmem. „Slunce zalévá podzimní park, kde se kráska na lavičce rozhoduje ke vstupu do druhého, tajného života. Světlá je horská chata, … Chladně jasná je mořská pláž, po níž se s manželem procházejí. Chladně útulný je jejich prostorný byt s přepychovou koupelnou. Luxusní nevěstinec je solidní, čisté, prosvětlené měšťanské zařízení s mateřsky-autoritativní šéfkou. Světlo však vyzařuje především Catherine Deneuveová; je v jejích vlasech, v těle a bělostné pokožce, ve tváři, v chůzi, v drobných pohybech a pousmáních, v tázavém, ale ne neurotickém, otevřeném pohledu,“ píše Klepikov.
Ukázka z filmu Kráska dne (zdroj: ČT24)
Krásku dne tak můžeme vnímat jako šťastný film, protože nakonec dovolí své hrdince Séverine, aby se osvobodila. „A je naprosto nepodstatné, která část tohoto procesu se odehraje v takzvané realitě, v představách nebo ve snu,“ zdůrazňuje Klepikov.
Buñuel, Dalí, Breton, nevědomé procesy
Španělský režisér tvořící převážně v Mexiku Luis Buñuel je rozhodně jednou z nejvýznamnějších osobností dějin kinematografie. V roce 1929 natočil společně se Salvadorem Dalím svůj první film Andaluský pes, v němž se snažil zachytit nevědomé procesy. Díky uznání z řad surrealistů byl Buñuel přijat do skupiny kolem André Bretona. Další surrealistický Buñuelův film s názvem Zlatý věk však vyvolal skutečný skandál a nakonec byl zakázán. Ve třicátých letech a v období 2. sv. války působil Luis Buñuel střídavě v USA, Španělsku nebo Francii. I když se pohyboval ve světě filmu, nevěnoval se režisérské činnosti.
Ve svých 46 letech přijal nabídku natáčet v Mexiku. Jejím přijetím začalo jeho nejproduktivnější období, v němž natočil dvacet filmů a vydobyl si v kinematografii pevnou pozici. Filmy většinou točil v poměrně omezených podmínkách, s malými náklady a ve velmi krátké době. Jeho způsob natáčení byl ekonomický, nerad opakoval záběry a preferoval delší pasáže bez zbytečných střihů. I tyto filmy obsahovaly surrealistické elementy, byly už ale komerční. Přijímány byly velice různorodě, často rozporuplně. Některé sklidily neúspěch, jiné byly naopak velmi úspěšné. Za jeden z nejúspěšnějších Buñuelových filmů je považován projekt Zapomenutí, který byl zprvu ostře kritizován jako protimexický, posléze oceněný na Mezinárodním festivalu v Cannes a nakonec přijatý i mexickými diváky.
Typické pro jeho filmy jsou náboženské motivy a dojem improvizovanosti. Podstatným prvkem v tvorbě Luise Buñuela je sen, kterým byl režisér fascinován. Své postavy nechává ve svých filmech velmi často snít, ať už ve spánku, nebo v bdělém stavu, a s radostí rozestírá hranice mezi snovým a reálným děním.
Kráska dne - Francouzsko-italský film (1967). Režie: Luis Buñuel. Hrají: C. Deneuveová, J. Sorel, M. Piccoli, F. Rabal, G. Pageová, P. Clémenti a další. 96 minut, v originálním znění s titulky.