Praha – Šest mladých výtvarníků představilo v Galerii Trafačka svůj netradiční futuristický pohled na moderní technologie. Výstava chce ukázat různé možnosti využití mechanických přístrojů v umění, mezi člověkem a robotem tu neexistují prakticky žádné hranice.
Člověk a robot se postupně slévají vjedno
Neobvyklé kresebné postupy umělců odkazují na digitální svět budoucnosti. Na jedno téma nahlížejí z několika odlišných perspektiv. Tělo a stroj se tu slévají do jednoho, rytmus všeho určuje mechanika. „Člověk se stává robotem závislým na moderních technologiích,“ říká výtvarnice a kurátorka výstavy Michaela Petrů.
Nostalgická vzpomínka na život za technologickou propastí
Jaké to je, přežít bez vymožeností moderního světa, si výtvarníci vyzkoušeli doslova na vlastní kůži. „Dělali jsme takovou performanci, že jsme se snažili týden přežít bez technických věcí v přírodě, a zjistila jsem, že jsme natolik zdegenerovaní, že už to není možné,“ líčí Petrů.
Někteří umělci využívají přístroje přímo při své práci, jako například Jorrit Paimans. Své abstraktní inkoustové kresby vytváří pomocí nástrojů, které vynalezl sám. Místo klasické kresby perem na papír nechává inkoust volně stékat po papíře z infuzního vaku, stříkajícího a houpajícího se nad papírem. Skrze tuto metodu vede linie způsobem, jakým by to ručně nikdy nešlo. Výsledkem je digitální efekt. Svým způsobem kresby se sám stává „kreslícím strojem“ a součástí větších mechanismů.
Reportáž Ondřeje Moravce (zdroj: ČT24)
„Tady můžeme vidět zajímavou myšlenku umělce, který uvažuje o tom, do jaké míry je rozhodnutí stroje, které je člověkem naprogramováno, součástí nějakého lidského aktu, jako třeba vznik díla,“ komentuje techniku jednoho z vystavujících umělců výtvarná kritička Kristýna Křížová.
Někteří roboti si ale vystačí i sami. V Evropě je nejznámější pravděpodobně německá skupina Robotlab. Její roboti fungují jako svébytní umělci, a to ve všech možných odvětvích - od diskžokejů až po realistické malíře.