Praha - Do Státní opery Praha se vrací Don Quijote de la Mancha, tentokrát v baletním provedení Před dvěma lety Státní opera uvedla oblíbeného hrdinu v opeře Julese Masseneta Don Quichotte, tentokrát příběh rytíře bloudícího světem a hnaného touhou po ideálu nabídne v klasické baletní verzi Maria Petipy a Alexandra Gorského.
Don Quichotte ve Státní opeře zpíval, Don Quijote tančí
Operní Don Quichotte byl zasazen do poválečné itálie - hlavní hrdina jezdil fiatem a Sanchovým oslem byl motocykl. Baletní Don Quijote slibuje klasický balet v tradičním zpracování, ale s mladými herci, kteří mu dají nový náboj. „Není třeba nic modernizovat, protože tvar představení má hodnotu takovou, jaké je. A nějak ho aktualizovat, by bylo necitlivým zásahem,“ uvedl choreograf a režisér Jaroslav Slavický.
V původní choreografii, kterou vytvářel spolu s Kateřinou Slavickou a Hanou Vláčilovou, byly podle jeho slov odstraněny jen věci, které zpomalovaly dynamiku představení nebo děj. „Modernost inscenace je v tom, že ji dělají mladí lidé. Oni nebudou nikdy tančit staře. Svůj vliv na jeviště vždycky přenesou,“ dodala Vláčilová.
Populární baletní titul na motivy jednoho z nejslavnějších španělských románů Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, s hudbou vídeňského skladatele, dirigenta a houslisty Ludwiga Minkuse, byl poprvé uveden v moskevském Velkém divadle v roce 1869. Dnes patří do zlatého fondu klasický baletů 19. století.
GALERIE
videogallery_000202402
„Hodnota představení je právě v choreografické koncepci,“ připomněl Slavický. Podle trojice choreografů je inscenace technicky, výrazově i herecky velmi náročná. „Charakteristika postav je třeba vyjadřvoat především pohybově, mimikou, gesty. Sólové party navíc vyžadují virtuózní techniku,“ podotkl Slavický. Navíc se tanečníci musí vyrovnat se španělským temperamentem, musí být znát španělské jiskření, ohnivost, radost z pohybu.
Tuzemskou premiéru měl balet v Praze v roce 1986 v tehdejším Smetanově divadle. V inscenaci, která se udržela na repertoáru až do roku 1997, tančili pár Kitri a Basila Miroslava Pešíková a Vlastimil Harapes, druhou premiéru Hana Vláčilová s Janem Kadlecem.
Právě Vláčilová se podílela i na současné choreografii. „Role Kitri je stejná, taneční kroky jsou stejné, ale vypadá to dnes jinak. Záleží na temperamentu každé baleríny. A to je úžasné na klasice,“ uvedla tanečnice. Jiná je podle ní i vizuální stránka baletu, před dvěma desetiletími měly například sólistky růžové kostýmy, dnes tančí v rudých.
Don Quijote / Alina Nanuová a Ondřej Vinklát
Příběh stárnoucího rytíře Dona Quijota, který sní nad četbou starých románů o hrdinských skutcích, a především o lásce ke krásné Dulcinee, se těší divácké oblibě po celém světě. „Balet se sice jmenuje Don Quijote, ale s historií o Donu Quijotovi, jak ji známe, zas tak svázaný není. Ta vytváří dějový a koloritní rámec, do něhož je balet zasazen. Je to balet plný humoru, vtipu, takový veselý příběh,“ poznamenal Slavický.
Hlavní dějová linie milostného příběhu o zakázané lásce Kitri a Basila se prolíná se snovým a fantaskním světem Dona Quijota, který se vydal hledat, společně se svým věrným Sanchem Panzou, dámu svého srdce. Rolí Kitri a Basila se zhostili moldavská tanečnice Alina Nanuová v alternaci s Miho Ogimotovou a sólisté SOP Ondřej Vinklát, kterého alternuje Ulvi Azizov.
Don Quijote je první baletní premiérou po 1. lednu 2012, kdy byla sloučením Státní opery a Národního divadla (ND) zahájena transformace pražské operní scény. Před premiérovým publikem bude balet uveden 16. února. Recenzi zveřejní web ČT24 během víkendu.