Praha – K vyprodaným projekcím festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět patřil nizozemský snímek Být ženou (I am a Woman Now). Nabízí výpovědi pěti transsexuálů v seniorském věku, kteří jako jedni z prvních podstoupili zhruba před půlstoletím změnu pohlaví.
Být ženou - z vlastní vůle
Režisér Michiel van Erp se ve svém dokumentu nezaměřil na ty, kteří se teprve na operativní změnu pohlaví chystají nebo jí prošli v nedávné době, ale zdokumentoval životy transsexuálů v pokročilém věku, kteří operaci podstoupili v 60. a 70. letech minulého století.
Prostřednictvím osobních zpovědí, fotografií a filmů z jejich soukromých archivů nahlíží do pionýrských let, kdy tajemný doktor Burou prováděl tyto průkopnické operace na klinice v Casablance.
Filmové bilancování pěti transsexuálů v seniorském věku ukazuje, že pro některé byla operace řešením, pro jiné jen dalším bodem na cestě hledání vlastní identity. „Operace jim přinesla život, který chtěly, zároveň jsou ale velmi osamělé. Ony se nestaly opravdovými ženami, ony jsou transsexuálními ženami,“ vysvětluje režisér.
Reportáž Pavly Sedliské (zdroj: ČT24)
„Nejvíce mě překvapil příběh jedné německé ženy. Je lesbička a celý život bojuje s otázkou: jsem muž, nebo žena?“ poukazuje na to, že ani operace pochybnosti o vlastní identitě nemusí vždycky vyřešit. Přesto žádná z protagonistek změny pohlaví nikdy nelitovala.
Ale také žádná z nich v letech boje proti předsudkům společnosti a euforie z nabytého ženského těla nemyslela na to, že jednou zestárne. „Je mi teď téměř sedmdesát let. Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu starou dámou. To nebylo součástí mé fantazie,“ přiznává ve snímku jedna z žen.
Dokument Být ženou byl na festivalu Jeden svět zařazen do hlavní soutěže. Nejlepší filmy 14. ročníku budou vyhlášeny na závěr přehlídky 15. března večer.