Ono je jich vlastně sedmadvacet - sochařů, absolventů Akademie výtvarných umění v Praze, kteří v různých dobách a v různém časovém sledu studovali u velké osobnosti českého výtvarného umění (a opravdu suchého humoru) Karla Nepraše. Řada z nich prošla i dalšími ateliéry – například poznali práci Kurta Gebauera, minimalisty Jindřicha Zeithammla, velkolepé úkoly řešili i u Aleše Veselého. Výjimečné na této různorodé skupině ale je, že vždy za několik let se někteří – často však lze hovořit o všech – setkají na velkých prezentacích, představujících nejen aktuální fázi jejich tvorby a vývoje, ale potvrzujících mnoho let trvající přátelské vztahy, které od dob Neprašovského studia nijak nezkorodovaly.
Sedm statečných u Přívozu
Neuvěřitelně přátelská atmosféra, svérázný humor, atypická koncepce výuky, zjevný zájem o figuru, dynamika i další dary, které jejich pedagog do mnohaletého vztahu přinášel, vykonaly své. Soudržnost, která v tomto případě pomáhá, je jevem, který můžeme každému z nich opravdu závidět. Však si jí také vychutnávají… A svým způsobem dávají ochutnat i vám, divákům. Z řady jejich společných výstav připomenu alespoň některé – Cheb, Chrudim, Opava, teď Hradec Králové.
A tak labužníci mohou opět zkoumat soubor prací stále zralejších a výraznějších autorů, jejichž vývoj potvrzuje již dříve naznačené tvůrčí záměry a tendence. Celek sedmi statečných (nakonec zde vystavuje ale osm autorů) je představen v minimalistické betonové galerii, volně připojené k novostavbě diskutované, přesto cenami ověnčené a městem s chutí přijaté Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové. Dvoupodlažní náročný prostor, jehož stěny jsou doslova proklovány nepravidelnými kulatými žlutě rámovanými okny, není asi na první pohled typickou White Cube galerií. Přesto všechny práce zde obstojí – prezentují své autory, kteří stále pracují s humorem a nadsázkou (je to jeden ze základních neprašovských darů) tak, že pobyt mezi jejich díly přináší nečekanou dávku osvěžení.
- Martina Hozová / Fontána (2012) zdroj: Galerie U Přívozu
- Paulina Skavova / Bažant - underwear - brand (2011) zdroj: Galerie U Přívozu
Martina Hozová je v Hradci známa – i díky výstavám v kostele svatého Ambrože a v Salonu Královéhradeckém. Ta se svými potrubími propojenými hlavami pod názvem Fontána, které se jakoby vynořují z pohledového betonu knihovny, je vizuálně řadě děl Karla Nepraše nejblíž. Přiznaná citace s nadsázkou a s nečekanou dokonalostí detailu udělá sledujícímu zjevnou radost, propojené hlavy mohou, chceme-li, vypovídat o etických důsledcích současné fáze vývoje našeho pohledu i činění v oblasti stále hlouběji využívané a snad i zneužívané genetiky.
Jan Pospíšil, který je ředitelem sympozia v Hořicích a jehož objekt Relikviář v roce 2002 patřil k nejzdařilejším realizacím, které návštěvníci Hradce Králové mohli vidět na nábřeží sochařů, vystavuje drobný Nahý oběd, který částečně vychází z jeho čtení beatnického spisovatele Williama Burroughse. Jeho známou razantnost potvrzuje v přízemí v životní velikosti zrealizovaný Stůl pro osamoceného pijáka (opět zde obchází nezničitelný duch K. Nepraše).
Sochař Michal Novotný, který používá tajemnou zkratku Micl, v Hradci Králové již několikrát vystavoval – znají ho návštěvníci Klicperova divadla -, a naposledy v galerii v Podchodu. Tentokrát se opět představí jako malíř, jehož témata jsou navýsost sochařská, s velmi dobře pojímanou parafrází na vize ve 3D a s jakousi zamotanou až katalogovou nabídkou sochařských výjevů a prací.
Paulina Skavova ze Žacléře pracuje jako kurátorka trutnovského centra UFFO, připomenula se i mediálním skandálem v Městské galerii Mázhaus v Pardubicích, kde s dalšími autorkami šokovaly současné přitroublé měšťanstvo. Na této výstavě vidíme nejen její pověstné bažantí erotické spodní prádlo, ale také sochu Mikea Tysona, podle kterého před lety pojmenovala svého psa (který je ostatně zvěčněn hned vedle).
Martina Klouzová-Niubo má za sebou řadu náročných, vtipných a parodujících realizací ve veřejném prostoru, zde pokračuje obřími plastickými komiksovými detaily. Karel Bartáček byl stejně jako Martina Hozová a Micl zastoupen na hradecké reprezentativní přehlídce současného sochařství Kvalitní řešení v Galerii moderního umění, jeho humor nelze spoutat a zdá se, že proráží zábrany takřka nejoriginálnějším způsobem, možná pro někoho hůře přijatelným. Jeho pisoárová kompozice je toho typickým příkladem. Zato kurátorka si trošku zalaškovala s Bartáčkovou Lotovou ženou, když jí nechala rozpačitě sledovat blízko zavěšené erotické provokace Pavliny Skavové.
Lukáš Wagner, jeden z předlouhé sochařské dynastie, se stává stále hlouběji materiálovým novátorem, směřujícím k introvertnějšímu postminimalismu. Jeho zaujetí světem a pohybem je více než roztomilé a přináší vždy určitá překvapení. Řada diváků příliš nezná Zdeňka Chmelaře, který působí převážně v jižních Čechách a Německu. Přivezl zádumčivé objekty, připomínající náhrobní desky (zde jim říká Moduly).
Ve své vstupní řeči citovala kurátorka výstavy Martina Vítková (hradecká Galerie moderního umění) některé dnes již klasické neprašovské rady: „Začni tím, co je pro tebe nejdůležitější“ nebo „Nestavte domy, dělejte sochy!“ či „Dělejte, dělejte, ani se nenadějete a už na vás házej hlínu“.
Sedm statečných. Kdy a kde: Galerie U Přívozu (Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové); otevřeno pondělí - pátek 11 – 18, sobota 10 – 12. Výstava potrvá do 31. 3. 2012.