Zarážející a nečekaný poklad přináší výstava, která je do 19. dubna k vidění ve foyeru Národní technické knihovny v Praze. Profesor Sorin Vasilescu, který přednáší na Univerzitě architektury a urbanismu Iona Mincu v Bukurešti, připravil veleúspěšnou putovní výstavu, která zaujala již diváky v Severní Americe, Asii, Africe a v řadě míst Evropy a která představuje zajímavá a pro většinu diváků neznámá díla skvělé secesní anebo alespoň příbuzné architektury v řadě rumunských měst, převážně samozřejmě v Bukurešti.
Nečekaná rumunská krása
Jsou zde k vidění díla vídeňských architektů Otto Wagnera, Ödöna Lechnera, Dezsö Jakaba a Marcella Komora a rovněž proslavené stavby Iona Mincu, Cristofi a Grigore Cercheze, Nicolae Ghica Budesti, Petre Antonesca, Daniela Renarda, Giulia Magniho, Constantina Iotzu, Statie Ciortana, Alexandra Savulescu či vizionářského konstruktéra Anghela Saligniho. Výstava je rozmístěna na 65 velkých panelech, každému domu je většinou věnován jeden panel, fotografie jsou až na výjimky kvalitní a samozřejmě barevné.
Můžeme si před závorku vytknout pár veličin. Ve většině případů jde o rozměrné a robustní budovy, na kterých převažují detaily z kuchyně art deca, smíchané ale většinou z neoklasicistními prvky, občas obsahujícími nejen logický neobarok, ale také neorenesanci, a dokonce i rysy románské. Tím samozřejmě myslíme nikoliv jazykově-genetické zařazení do produktu románské národnostní skupiny, ale jednoznačně stavební styl určitého časové období.
Možná nechtěně se podařilo dokumentovat i současnou hospodářskou situaci v některých rumunských městech i v Bukurešti – řada budov, zejména drobnějších, je vzorně opravená a slouží často novým rolím, velké paláce, hotely, kina, kasina či ministerstva často mají disfunkční partery nebo původní obchodní prostory, zalepené výkladní skříně, poškozenou omítku a podobně. Je vidět, že řada současných uživatelů nemá dostatek prostředků na rekultivaci a nové smysluplné využití.
To však naprosto neškodí celkovému dojmu, který je nečekaně bohatý a dnes, v době, kdy zdobná architektura přelomu devatenáctého a zejména počátku dvacátého století je vnímána se sympatií, zájmem i pochopením, přináší kultivovaný a objevný zážitek.
A tak kromě některých soukromých paláců a řady nádherných, opravdu čistě secesních vilek, vidíme stavby obecních domů, radnic, bank, ministerstev, nádraží, nejrůznějších spolků, hotelů i kasin. Snad nejkrásnější budovou, všeobecně známou i českému publiku, je slavné Renardovo Kasino v Konstantě z roku 1907. Jeho strhující boční i čelní fasády, expresivní řešení oken i markýzy jsou jednoznačně univerzálně úspěšným zážitkem pro jakékoliv publikum. Dominantně působící, možná už zastarale projektované, jsou paláce architekta Petra Antonescu na Piata Vittorei v Bukurešti – Adriatica a Agricola Fonicera z roku 1927, které svojí velkoměstskou dominanci potvrzují neuvěřitelnou konstrukcí balkonů i efektním sloupořadím střešní koruny.
A tak se můžeme rozplývat do nekonečna – dům Marghilovan opět od Petra Antonescu z roku 1900 připomíná dům – sochu, Arpád Varadi navrhl pro město Targu Mures zajímavý bytový dům s dominantními věžemi. Tady stojí za to připomenout, že řadu realizací zdobí strhující nečekané dominantní střechy a věže, jaké si ve snech představujeme v jakémsi ideálním Sedmihradsku, existuje-li. Řekněme, že je to zajímavý prvek, který i v rumunských podmínkách používali zejména architekti maďarského původu.
- Art Nouveau v Rumunsku zdroj: Národní technická knihovna
- Art Nouveau v Rumunsku zdroj: Národní technická knihovna
Ve stejném městě najdeme úžasnou a nečekanou urbanistickou kompozici radnice a vedlejšího kulturního domu, provázané městskou věží, jak je vyprojektovali nám známí autoři bratislavské Reduty, renomovaní rakousko-uherští autoři Dezsö Jakab a Marcell Komor. Toto dvojdílo vniklo v letech 1905–1911. A opět další doslova bomba od stejných autorů a ve stejném městě – hotel a neuvěřitelná obchodní pasáž Černý orel z roku 1907! To musíte vidět, něco ve vás volá. A opět ve stejném městě neobyčejně dominantní sebevědomý dvoupalác židovského obytného domu a paláce Lloyd z let 1900–1912, tentokrát od Liputa Baumhoizna a Arnolda Merbiho. Nějak mezi nimi zazáří stavby dvou slavných bukurešťských hotelů, z nichž jeden patří k secesním perlám, jmenuje se Athénee Palace, druhý pak pod pouhým názvem Palace s takřka podobnou tváří nedalo neradostně chátrá.
Však náladu zvedne nádherný palác Cantacuzino z roku 1899 od architekta Berindeie. Architekt Budešti se zapsal svým svérázným a přitom mohutným, jasným fiktivním sedmihradským stylem zdobeným Národním muzeem umění z roku 1912 do tváře hlavního města.
Bukurešť je známá, i když sám nevím proč, obrovskými poštovními paláci. Jedním z nich je poštovní celní úřad, který s nebývalou elegancí vytvořili architekti Burcus a Ciorian. Některé slavné evropské obchodní pasáže, v tomto případě přímo londýnské v samotném City, připomíná nápadně rozmáchlá a velkorysá superpasáž Villacrosse Dacca od architekta Xenopola z roku 1891. Vyrazí vám dech! Impozantním vchodem s nádhernou markýzou se chlubí budova burzy z roku 1907, slavné dílo architekta Burcuse. Úžasnou hmotovou studí vyniká slavný hotel Carpati z roku 1900 (autor bohužel neuveden). A to jsem připomenul jen některé slavné realizace.
Rumunská secese, podle mého názoru tak trochu pseudosecse, přinese jen trochu vnímavému návštěvníku určitě dobrou náladu a chuť na vlastní oči tyto paláce krásy spatřit.
Kde a kdy: ART NOUVEAU V RUMUNSKU. Národní technická knihovna, Technická ul. 6/2710, 160 80 Praha 6 – Dejvice; otevřeno do 19. dubna, denně do 24:00; vstup zdarma.