Praha – „Nemůžete úplně zůstat v nečinnosti, když se ve vaší bezprostřední blízkosti děje něco, s čím hluboce nesouhlasíte a co zároveň nemůžete změnit. Nemyslím si, že je mazácky modré nedělat nic,“ okomentoval v pořadu Před půlnocí Martin Stropnický své rozhodnutí, odejít z Divadla na Vinohradech, které devět let umělecky vedl. Nicméně v nedávných změnách na pražské kamenné scéně se už rýpat nechce. Čeká ho (zřejmě nejen) režijní práce v Brně a možná i návrat do politiky.
Stropnický: Je potřeba se povznést nad bolístky
Funkci uměleckého šéfa v Divadle na Vinohradech opustil k 1. dubnu. Nesouhlasil s tím, že ředitel Jindřich Gregorini vyhověl svému nástupci Tomáši Töpferovi a zrušil přípravné práce na inscenaci Amadea, která měla být v režii hostujícího Vladimíra Morávka v květnu vrcholem sezony.
Uměleckým šéfem byl Stropnický na den přesně devět let. Když 1. dubna 2003 funkci po Jiřím Menzelovi přebíral, bylo to nedlouho poté, co se na toto jeviště po třináctileté pauze vrátil. I po svém odstoupení má s divadlem uzavřenou hereckou smlouvu.
„Snažil jsem se celou dobu vytvořit vyvážený stav, kde by tohle ze své podstaty konzervativní divadlo nehrálo nějakou líbivou kasa politiku a zároveň se nevyprazdňovalo,“ poznamenal ke svému působení na Vinohradech Stropnický. Jediným možným způsobem, jak se pokusit velký divadelní dům směřovat, je podle něho vyváženost a šíře nabídky bez pokusů o agresivní, provokativní divadlo. „Tím se ale dostanete do situace, kdy pro zřizovatele, což je Hlavní město Praha, jste příliš umělecky náročný, a pro uměleckou veřejnost příliš podbízivý,“ podotkl ale, že pestrost repertoáru s sebou přináší i nevýhody.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Nový ředitel Tomáš Töpfer, který se na Vinohrady také po letech vrací, nastoupí do čela divadla v září. Stropnického nástupcem na pozici uměleckého šéfa by měl být Juraj Deák. Změny v koncepci divadla, které obměněné vedení může přinést, Stropnický komentovat nechce. „Je potřeba se povznést nad nějaké bolístky. Přeji Tomáši Töpferovi, aby se mu dařilo,“ poznamenal pouze.
„Kdo je aspoň trochu fér, nemůže mi upřít snahu hledat optimální tvář divadla, optimální skladbu spolupracovníků, že jsme se naučili, kde jsou mantinely toho, co ještě je divák ve vinohradském divadle ochoten přijmout, že to není Vojcek, ale že to je Višňový sad nebo dnes Cyrano,“ zhodnotil svůj přínos coby uměleckého šéfa pro Vinohrady.
Jeho zřejmě nejúspěšnější inscenací, na níž se podílel, je hra inspirovaná britským sitcomem Jistě, pane mistře. „Patrně se stane druhou nejvíc reprízovanou hrou v dějinách Divadla na Vinohradech,“ upozornil. Jistě, pane ministře bylo navíc jeho první divadelní režií a jako režisér se bude představovat i nadále. Zamířil do Brna, kde začíná zkoušet Romea a Julii a v příští sezoně také Královu řeč, příběh známý z oscarového filmu. Je možné, že tím jeho práce v jihomoravské metropoli neskončí. Stropnický je totiž jedním ze dvou vážných kandidátů na uměleckého šéfa Mahenovy činohry tamního Národního divadla.
Jistě, pane ministře: Viktor Preiss, František Němec, Svatopluk Skopal
Kromě režijních plánů se rýsuje i návrat do politiky. „Je to spousta jevišť a někdy si říkám, že na tom skutečném divadelním jevišti se hraje relativně úsporně,“ porovnal divadlo a politiku Stropnický, který působil jako diplomat a krátce byl také ministrem kultury ve vládě Josefa Tošovského na konci 90. let. Nyní má nabídku kandidovat do Senátu. „Je to v jednání, ale je to poměrně choulostivé, protože se jedná o spojení menších stran,“ potvrdil. „Rozhodne se to velice brzy.“
Martin Stropnický o divadle: „Člověk by měl dělat, co sám má rád nebo se mu líbí, pak je šance, že se to líbí i divákovi. Nechci nikoho poučovat, byl bych rád, aby lidé strávili dvě hodiny v divadle příjemně. Myslím, že divadlo jako celek se přeceňuje a bere se strašlivě vážně. Tím vůbec nemyslím dělat ho odbytě, hloupě, nevzdělaně, ale dělat ho jako součást trávení volného času, při kterém se můžete pobavit, můžete zasmát a na konci byste si měl něco malinko odnést. Pokud tohle divadlo splní, tak je to zázrak, že v roce 2012 se seberou dva lidé a jdou po práci do divadla za šest set korun.“