Jiří Stivín: Když chceš zapálit, musíš hořet

Praha - O Jiřím Stivínovi, který v listopadu tohoto roku oslaví sedmdesátiny, se dá bez nadsázky hovořit jako o žijící hudební legendě. Jeho hudební projev charakterizuje nespoutanost, improvizace, časté přecházení mezi jednotlivými hudebními styly. Vystupoval v rockové kapele Sputnici, byl členem činoherního souboru hudebního divadla v Karlíně. Jeho hlavním oborem je však jazz. Spolu s Martinem Kratochvílem založil v šedesátých letech soubor Jazz Q. Jeho pozdější sólové dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku.

„Myslím si, že v jazzu je lepší hrát bez not, už proto, že v mém věku na ně moc nevidím. Většinou se totiž s muzikanty dost známe, a navíc zcela jistě známe skladby, které se na repertoáru objevují. Důležité je ovšem, pro koho se hraje, méně už, kde – i když, pokud se prostředí v kostele musí zvučit, bývá to pro jazz komplikované, tam zase nejlépe vyznívá třeba barokní hudba,“ uvedl v rozhovoru pro ČT24 hudebník. 

Mistr improvizace vždy dá na atmosféru jak místa, tak konkrétního večera. Pokud se náhodou stane, že by se muzikanti nepotkali, profesionálního muzikanta by to nemělo rozházet. „Hraje sám pro sebe, jak nejlépe umí. Když se hraje, musí to o něčem vypovídat – když chceš zapálit, musíš hořet. Takže, když hořím trochu jiným plamenem, nevadí, hlavně, že hořím,“ prozradil svůj přístup k hudbě Stivín.

Hudebník dále v rozhovoru odhalil, že hudební kritici s ním mají problém, neboť ho nemohou jednoznačně zařadit do konkrétní škatulky. „Často nevědí, co by o mně psali, říkají si, to je nějaký jazzman, který se snaží hrát baroko, a na druhé straně to, že hraji starou muziku, trochu vadí jazzovým příznivcům. Já osobně jsem rád, že mohu hrát různé styly, že to publikum baví, a že to dokonce baví i děti,“ prohlásil Jiří Stivín.

Studoval kameru na FAMU, ale po absolutoriu se věnoval výhradně hudbě. V rámci ročního pobytu v Londýně studoval Královskou hudební akademii. Po návratu do Československa založil soubor Stivín & Co. Jazz Systém. V letech 1970–73 účinkoval jako člen, sólista a nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. Později utvořil s Rudolfem Daškem uskupení System Tandem, které se setkalo s velkým úspěchem jak u posluchačů, tak u odborné veřejnosti na mnoha předních evropských jazzových festivalech. V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů.

Od osmdesátých let se především se souborem Collegium Quodlibet hojně věnuje provozování skladeb klasické hudby, v níž se specializuje na období renesance a baroka. V této oblasti získal zkušenosti zejména díky Milanu Munclingerovi, který učil Stivína hře na flétnu a seznámil ho s předklasickou interpretační praxí. Od poloviny osmdesátých let také pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kde vyučuje hru na flétnu. Na Jazztage Leverkusen '86 Stivín přišel s vlastním Workshop Band a další s Günther „Baby“ Sommer, Theo Jörgensmann a Barre Phillips. Věnuje se i tvorbě hudby pro film a divadlo.

28.10.2007 mu prezident ČR Václav Klaus udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.