Pro novináře a příležitostného spisovatele napínavých příběhů Benjamina Mee je dobrodružství základní životní dimenzí a kraulování v záplavě adrenalinových výtrysků to, co pro jiného cachtání v dětském brouzdališti. Tam, kde by druzí zdrhli nebo si nadělali do kalhot, buší tenhle tuhý řízek za zády vyklepaných pilotů chladnokrevně do laptopu a netrpělivě se ptá, kdy už konečně dovedou letadlo do oka uraganu. Užívá si to, jako cvok co nemá nervy (zato dvě malé děti, které netuší, kolikrát už mohli přijít o tátu), uprostřed smrtonosného roje divokých včel stejně jako při rozhovoru s jen o něco méně smrtonosným bývalým parašutistou a venezuelským leaderem Hugem Chávezem.
Koupili jsme zoo a s ním buď kýč, nebo „vypnutí“
Dobrodružství je jeho povoláním, které ho slušně živí. A on uznává jen jízdu na doraz a maximální riziko, neboť jiné už mu nedokáže zvířit endorfiny a uvést ho do onoho stavu drásavé blaženosti, při kterém dobrodruzi dospívají k orgasmům, zatímco normální lidé hromadně kolabují. Proto ho také všichni milují: Jeho čtenáři (kteří na tohle nemají), jeho děti (protože není rodičovský opruz a fádní prďoch) a jeho krásná manželka, kterou jim právě vzala nemoc (protože jednou řekla „Proč ne?“). Záhy po její smrti ovšem Benjamin (jenž je na drsného dobrodruha i mimořádně citlivý) pochopil, že musí nastolit totální změnu, aby se všichni neutápěli jen v tíživých vzpomínkách. A protože je to muž činu, jak mu to došlo, tak to udělal! Nic z jeho předchozího napínavého života ho ale nemohlo připravit na dobrodružství, které je tím pádem čekalo a jehož jméno je Rosemoorská zoologická zahrada.
Zoologická zahrada je zvláštní, exotický a barvitý svět, jehož spektakulárnost neunikla ani pozornosti filmařů. A tak nám již odvyprávěli třeba příběh osamělého Člověka v zoo (který tu nakonec najde více, než čekal) a také, jak si vedli Dva lidi v zoo (se kterými Marie Poledňáková velkou díru do světa neudělala), případně jak obstál Krtek v zoo, když se tam jednou nedopatřením podhrabal (pokud ho znáte a máte rádi, že se ptáte). Jenomže Koupili jsme zoo primárně není film o zvířátkách, byť jejich role je tu nepřehlédnutelná (což se v případě téměř čtyřmetrákového grizzlyho Bustera rozumí samo sebou), ale o lidech, kteří vstoupili do jejich světa, aby lépe nalezli ten svůj.
Když mu zemřela jeho dokonalá žena (což je docela morbidní, neřkuli sebevražedný, začátek vlídné rodinné komedie), smrsknul se Benjaminův svět na místa, kam s ní nechodil, neboť na ta dřívější společná odmítal sám vstoupit, což začalo hodně redukovat jeho pohyb v místě bydliště. Navíc v práci nechtěl žít ze sponzorované lítosti, sedmiletá Rosie doma špatně usínala, protože lidé odvedle byli často šťastní moc nahlas a čtrnáctictiletého syna Dylana (který spoléhal na to, že po dítěti, kterému před rokem umřela máma, nevyjedou) právě vyhodili ze školy. Tady není co řešit (snad jenom co s máminou mikinou, která byla dříve tátova), tady je třeba udělat rázný krok do nového života. Nikoli pokoušet se začínat na stejném místě znovu – ale začít úplně jinde a od začátku.
Nejlépe v malebném venkovském domě s velkým pozemkem, ve vlídně zvlněné krajině zalité sluncem. Právě k takovému je realitní agent nakonec přivezl a Benjamin v tu chvíli zažil ještě pořád trochu nejistý, ale vzrušující pocit, že toto je místo, kde by mohli tenhle nový začátek nalézt. Malý háček je v tom, že spolu s nemovitostí kupuje i nefunkční zoo, o kterou se s malou partou šílených nadšenců stará Kelly alias Scarlett Johanssonová (které to sluší i v holínkách), což naznačuje další dějovou linku, která už se zvířátky nemá pranic společného.
- Koupili jsme zoo / Scarlett Johanssonová zdroj: Bontonfilm
- Koupili jsme zoo / Matt Damon zdroj: Bontonfilm
Tak koupili zoo, čímž započalo největší dobrodružství jejich života. A teď už je jenom na nich, jestli se skutečně stane jejich novým domovem. Takhle jednoduchý a zároveň složitý je tenhle vlídný příběh o tom, jak se setkali s lidmi, se zvířátky, ale také (a možná především) sami se sebou. Vlastně k tomu není zapotřebí tolik, někdy stačí jen dvacet vteřin šílené odvahy. Jenom ji najít, sebrat a vrazit do něčeho, kde na první pohled vážně nemáte šanci. Na tohle je ale Benjamin expert.
Zato režisér Cameron Crowe je spíše expert na rokenrol sedmdesátých let, viz jeho oscarový hit Na pokraji slávy. Tenhle režisér rozhodně netočí tryskovým tempem a čekalo se, s čím přijde po studii o potkávání a míjení Singles, sympatickém sporťákovi Jerry Maguireovi, mysteriózním thrilleru Vanilkové nebe a mixu komedie, romance a dramatu Elizabethtown, který nám představil naposled. Rozhodně se ale nečekalo, že ho zaujme memoárová knížka, kterou napsal novinář z The Guardienu Benjamin Mee a dal jí šílený název We Bought a Zoo: The Amazing True Story of a Broken-Down Zoo, and the 200 Animals That Changed a Family Forever.
Možná se očekával nějaký další žánrový mix se sofistikovanějším poselstvím a přesahem, kolorovaný originálním hudebním podkresem. A on si po šesti letech přemítání (co proboha celou tu dobu dělal?) přijde s prostinkou rodinnou komedií, která je suspektním žánrem už z definice, vzhledem k tomu, jaké ptákoviny už byly v tomto formátu natočeny.
A k tomu všemu ji pojme tak, že brutálně rozdělí publikum na dvě bytostně protichůdné části. Ty, kteří ji šmahem odsoudí jako účelový blábol a budou tvrdit, že Koupili jsme zoo je naivní, blbá a mozek vymývající záležitost, která je krystalickým kýčem, jenž s reálným životem nemá nic společného. A budou mít pravdu! A ty, kteří při jejím sledování vypnou mozek (což čas od času na dobu nutnou pro jeho regeneraci není k zahození) a budou ji sledovat jako hladivý, terapeutický akt, jenž sice není úplně ze života, ale který ho učiní na dvě a čtvrt hodiny lepším a snesitelnějším, neboť se v něm všichni v zásadě milují a problémy chápou především jako výzvu, aby se semkli a zadupali je do země. A budou mít rovněž pravdu! Takže je to na vás, pro co se rozhodnete, a to je první pozitivní bod téhle jednoduché story o lidech a zvířatech, že vám nabízí šanci výběru.
Buď se zařadíte k těm, kteří Benjaminovu zoologickou a lidskou anabází budou chápat jako skutečné dobrodružství, jež je z rodu těch, kvůli kterým nemusíte obeplouvat mys Horn, protože nějaké takové máte i vy takříkajíc na dosah ruky. Nebo budete považovat Benjamina za hysterického debila, který rozfrcal dědictví po tátovi, místo toho, aby se zbavil zvířat a nechal si jen sličnou ošetřovatelku Kelly (jak mu radí praktický brácha Duncan). A jeho přeroztomilou holčičku k sežrání Rosii buď cynicky předhodíte lvům (když už je taková „jedlá“), nebo ji dojatě vezmete na ramena, aby se jí lépe krmily žirafy. Buď si budete štítivě odsedat od vyměklých naivů, které tohle rozpláče, nebo se budete proklínat, že jste si zrovna dneska zapomněli doma kapesník. Jak říkám, je to na vás.
Ale abych nevypadal jako alibista, já si to užíval (což říkám s rizikem, že ztratím pověst náročného kritika). Jako dobrovolně důvěřivý a nezpěčující se divák, vycházející z toho, že film je svojí podstatou založený na důvěře, že to, co sledujeme, se nějak takhle případně mohlo i stát, protože jinak bychom ho nemohli tak intenzivně spoluprožívat. Jde jenom o to, aby nebyla překročena hranice elementární věrohodnosti, která nám v tom brání. Ale čas od času přijde snímek jako je tento, kdy je tahle hranice bez zábran, přiznaně a na rovinu přešlápnuta, ale nějak to kupodivu nevadí. A právě to se mi přihodilo. Prostě mi nevadil jednoduchý a snadno předpověditelný scénář s didaktickým poselstvím o americkém snu a stmelené rodině, profesionálně vykalkulovaná režie, která dokáže vydojit slzopudný efekt i z kydání hnoje ve výběhu zeber, ani prvoplánovité dialogy o matčině duši, kterou si prostě jen tak chytíš a vložíš do srdce, protože není nikdy daleko. A už vůbec mi nevadilo, že Matt Damon tentokrát nehraje loveného agenta na útěku, sexy Scarlett Johanssonová je zapnutá až ke krku a Benjaminovy roztomilé děti jsou prostě roztomilé.
Ale dokážu pochopit, že někomu tohle vadit může. Já jenom přijal rovnou nabídku se nezávazně bavit (a chvílemi jsem s údivem zíral, že to fakt funguje), místo toho, abych se ocitl v situaci, kdy budu zpruzen vlastním intelektem, který se tomu (přiznávám) poněkud vzpíral. Abych nezapomněl, také se mi líbil soundtrack Jona Thora Birgissona alias Jónsiho (který tu použil některé kousky ze svého sólového alba), grizzly Buster vyřvávající na pasece na vydřeného Benjamina, úžasný dálkový metr, co s ním prudil inspektor Ferrit, který nebyl zas takový parchant, jak všichni říkali, a rodinný pajzl U Jaguára, kam bych se všemi dobrodruhy z rosmoorské safari někdy rád zašel na panáka.
A přiznávám, že kdybych si měl vybrat za tátu Clooneyho, nebo Damona, zvítězil by Matt. Na tenhle mile naivní a dobré mravy neurážející film je prostě možné nazírat dvojí optikou, která vás buď vytočí, nebo vyzve k relaxaci. V prvém případě vám mohou popraskat žaludeční vředy, ve druhém si to budete bezstarostně užívat. „Proč ne,“ říkám si, podobně jako Benjamin, když se ho ptali, proč tuhle zoo vlastně koupil. A přestal Rosii vyprávět pohádky. Proč je taky vyprávět, když v nich můžete žít. I když jsme tohle od tebe nečekali, díky za tuhle pohodovku, Camerone. Třeba se (při vzpomínce na ni) o něco podobného, alespoň čas od času, také pokusíme…
WE BOUGHT A ZOO. USA 2011, 124 min., české titulky, přístupný. Režie: Cameron Crowe. Scénář: Aline Brosh McKennanová, Cameron Crowe, Benjamin Mee. Kamera: Rodrigo Prieto. Hudba: Jon Thor Birgisson (Jónsi). Hrají: Matt Damon (Benjamin Mee), Scarlett Johanssonová (Kelly Fosterová), Thomas Haden Church (Duncan Mee), Maggie Elizabeth Jonesová (Rosie Mee), Angus Mcfadyen (Peter MacCready), Elle Fanningová (Lily), Patrick Fugit (Robin Jones), John Michael Higgins (Walter Ferrris). V kinech od 12. dubna 2012.