Na Bitevní loď emzáci nestačí!

Přilákali jsme je na Zem z planety G a to nebylo dobře, protože to jsou agresivní hajzlové. Přistáli nedaleko Havaje, kde právě probíhalo vojenské námořní cvičení, které si mylně vyhodnotili jako vyhlášení války, a tak se do ní hned zostra pustili. Zahnízdili se v neprostupném silovém poli, uvnitř kterého uvízlo i pár torpédoborců, ale hlavně nedisciplinovaný poručík Alex Hooper, který má na to, aby jim dal přes jejich zelenou držku, s čímž evidentně nepočítali ani oni, ani velící admirál Pacifické flotily Shane. Ostatně ani Alex s tím moc nepočítal - ale pustil se do toho! A když mu došly lodě, skočil s těmi, co přežili, do gumáku a doplaval na slavnou bitevní loď Missouri, na jejíž palubě došlo v roce 1945 k japonské kapitulaci a která teď slouží jako muzeum. Dnes bude ale zavřeno, protože Missouri po sedmdesáti letech znovu roztopí kotle, naláduje dělové věže tunovou municí a vyrazí, aby emzákům definitivně zatnula slizký tipec.

Kdybychom žili v době, kdy námořní bitvy vedly plachetnice, z jejichž bočních kasemat pálila bronzová děla ládovaná zepředu, asi bychom to mohli zabalit a natáhnout terminátorům z vesmíru rovnou zelený koberec na stupně vítězů, protože takováhle salva by jim ani nenačechrala peří. Jenomže pak přišla první a zejména druhá světová válka a každá z nich urychlila vývoj bitevních lodí až k více než čtvrtkilometrovým zabijáckým monstrům s maximálním výtlakem okolo šedesáti pěti tisíc tun, které ze svých dělových věží, vyzbrojených dalekonosnými kanony o ráži 460 mm, dokázaly rozmetat téměř všechno, co se jim postavilo do cesty. Po druhé světové válce éra těchto klasických bitevníků skončila, ale kdyby bylo nejhůř, je tu ještě jeden docela funkční, který na to má. A zdá se, že tahle osudová chvíle právě nastala.

Mimoni z „géčka“ jdou po naší planetě!

Emzáci už zase prudí, říkáte si apaticky s nohama na stole a rozhlížíte se, odkud vyběhne pár nabušených maníků od americké námořní pěchoty, kterým budou ze vzduchu čistit prostor nadzvukové Raptory F-22. Tohle už jsme přece zažili mnohokrát. A vždycky vesmírnou pakáž, která se u nás chtěla roztahovat, vypakovali tam, odkud přišla. Jeden by si myslel, že se to už v galaxii rozkřiklo, takže dalším zajdou chutě – ale to by se pak už nemohly točit dementní patriotické akční sci-fi thrillery, jako je třeba tahle Bitevní loď.

Takže jsou tu zase (což jsme si neustálým rýpáním do vesmíru vlastně tak trochu způsobili sami), jenomže tentokrát si dali kluci od SEALs pohov, protože to za ně vzalo spojené světové námořnictvo (co má zrovna společné manévry u Havaje) v čele s United States Navy, to všechno koučované velitelem Pacifické flotily admirálem Shanem. Zásadní informací je fakt, že mezi dvaceti tisíci mořskými vlky, kteří si tu hrají na válku, je jistý nevycválaný floutek, poručík Alex Hooper, který dělal ze svého života chaotický bordel tak dlouho, až se jeho starší brácha naštval, típnul liberální diskuse a „převelel“ ho k námořnictvu, kde ho může dělat taky. Což se také podle předpokladů děje.

Takže tohle bude zřejmě jeho poslední cvičení, než ho vykopnou do civilu, v čemž možná nikoli nepodstatnou roli hraje i skutečnost, že navíc sbalil admirálovu dceru. Je to přičinlivý chlapík, tenhle sympatický poručík Alex z torpédoborce John Paul Jones, který toho mohl tolik dokázat, a teď bude mít u námořnictva konečnou. Ledaže by vykonal něco tak hrdinského, výjimečného a záslužného, jako je třeba záchrana lidstva. A protože se k zemi blíží pět vybuzených mimozemských objektů v útočné formaci, která směřuje někam k Oahu, zdá se, že bude mít možná ještě poslední šanci.

C4 – zásah!

Vzpomínáte? Stačila nám k tomu tužka a čtverečkový papír a válka mohla začít. U nás se ji říká „Lodě“ a ve Spojených státech ji v poněkud modifikované podobě a pod názvem „Bitevní lodě“ někdy v polovině osmdesátých let koupil přední světový výrobce hráček Hasbro, který se snaží značky svých komodit nabízet i netradičním způsobem. Jedním z nich je také celovečerní film, čehož důkazem je akční vypalovačka Transformers, ale natočit něco podobného podle hry „Bitevní lodě“ znělo zpočátku fakt jako pěkná kravina. Nicméně s rozpočtem nějakých dvě stě milionů dolarů a režisérem Peterem Bergem se to nakonec podařilo (aniž by to v konečném výsledku znělo výrazně jinak).

Je to blbé, schematické a náborově prvoplánovité (jako byl kdysi Top Gun) s několika pateticky vyšeptalými vrcholy, jako je beznohý veterán znovu v akci nebo nástup „Old Salts“ na palubě Missouri. A také je to naivní, hypertroficky patriotické, uřvané a ubouchané, a to jak v rovině obrazu, tak soundtracku, plné debilních hlášek, infantilního hrdinství, kýče a všeobjímajícího pocitu, že nejlepší, co můžete udělat, je nechat se nalejt k americkému námořnictvu, kde si můžete zahrát fotbal, zastřílet si s hvězdou šoubyznysu a držitelkou ceny Grammy Rihannou, nabrknout dceru admirála a jen tak mimoděk se přitom stát hrdinou.

Kdo by tohle nebral?

Však tenhle projekt americké námořnictvo (natěšené, že po čase zažívá zase svoji minutu filmové slávy) výrazně podpořilo. Ale také platí, že tahle Bitevní loď je technicky brilantní a přehledná akční nakládačka, opulentní předprázdninová popcornovka, nadupaná dokonalou počítačovou animací, věrohodnými explozemi a spektakulárními vychytávkami, jako je otočka téměř třistametrového bitevníku v plné jízdě na kotvě, jež se sice příčí fyzikálním zákonům, ale kterou (možná právě proto) vrchní emzák u útočného displeje neustojí, což všechny mimoně z „géčka“ stojí kejhák.

Bitevní loď není z definice film, který by předpokládal (nebo dokonce vyžadoval) něco jako charakterní a vnitřně motivované herectví v duchu Strasberga. Hvězdy typu Liama Neesona či Alexandera Skarsgårda se tu nederou do popředí, netlačí na pilu a dobrovolně uvolňují místo méně hvězdným, v jejichž čele se, po vlažně přijímaném Johnu Carterovi, snaží své místo na slunci znovu vybojovat vcelku sympatický floutek Taylor Kitsch. Zvláštní skupinu mezi zhruba třemi tisíci komparsisty tvořili již zmiňování „Old Salts“, žijící veteráni z bitevníků druhé světové války, kteří měli filmu dodávat zvláštní autentičnost a jejichž lakonické repliky, z nichž jedna z poměrně častých byla „Oh, shit“ zní velmi přesvědčivě a výmluvně.

Z torpédoborce na „dospěláka“

… aneb BB-63 vyplouvá znovu do boje! Bitevní loď Missouri, třídy Iowa, se během války v Tichomoří zúčastnila bitev o Iwodžimu a Okinawu, později ještě Korejské války a po modernizaci v roce 1984 operovala jako podpůrná loď za války v Zálivu (1991). Celkem obdržela jedenáct hvězd za účast v bojích a po vyřazení byla ukotvena v Pearl Harboru na Havaji jako muzeum. Její zapojení do filmu předstírala již klasická seagalovka Přepadení v Pacifiku (1992), kde se ale ve skutečnosti točilo na jiné vyřazené kocábce Alabamě. Tentokrát se na palubě Missouri točilo doopravdy(!) a autentičtí veteráni tomu dodávali věrohodnou patinu, takže iluze, že se skutečně roztopilo osm kotlů, které dokáží vybudit 212 000 koňských sil a uvést tenhle kolos o výtlaku 45 000 tun do rychlosti jedenatřiceti uzlů v hodině, je téměř dokonalá.

Jak jsem říkal, americké námořnictvo dělalo všechno pro to, aby se dílo podařilo, a z technického a řemeslného pohledu to nepochybně vyšlo. Na tuhle Bitevní loď ovšem nesmíte naložit větší očekávání, než unese nad čarou ponoru, neboť její předností je, že nepředstírá, že chce být něčím jiným. A to je dobře, protože přijmeme-li ji jako svého druhu chválu pompézní a uvědomělé ptákoviny, můžeme si krabici s popcornem v klidu zasunout do záložní kapsy plovací vesty a nechat se nějakou dobu nést na její vlně.

BATTLESHIP. USA 2012, 131 min., české titulky, od 12 let, 5 kopií + 2D. Režie: Peter Berg. Scénář: Erich Hoeber, Jon Hoeber. Kamera: Tobias A. Schliessler. Hudba: Steve Jablonsky. Hrají: Taylor Kitsch (Alex Hopper), Liam Neeson (admirál Shane), Brooklyn Deckerová (Samantha), Alexander Skarsgård (Stone Hopper), Rihanna (Raikesová). V kinech od 19. dubna 2012.

Vydáno pod