New York - Ve věku 83 let zemřel dnes na následky infarktu ve Spojených státech Maurice Sendak, který byl považován za jednoho z nejvýznamnějších autorů dětské literatury 20. století. Do povědomí čtenářů se americký spisovatel a ilustrátor zapsal jako odpůrce sentimentálních příběhů a jako autor „okouzlujících nočních můr“.
Zemřel Maurice Sendak, autor nesentimentálních knih pro děti
List Los Angeles Times uvedl, že Sendakův „nesentimentální přístup k vyprávění příběhů znamenal revoluci v žánru dětské literatury“. Bestsellerem se stala jeho kniha Tam kde žijí divočiny (Where the Wild Things Are), která byla přeložena i do češtiny. Titul sice získal řadu ocenění a stalo se i předlohou pro filmový hit Max a maxipříšerky z roku 2009, v době svého vzniku v roce 1963 bylo ale poměrně kontroverzní, především kvůli údajně děsivým ilustracím. Příběh pojednává o chlapci Maxovi, kterého maminka pošle za trest do postele bez večeře a on absolvuje ve svých představách neobyčejnou pouť do země divokých příšerek a stane se jejich králem.
Také autorovy strašidelné ilustrace k Louskáčku Ernesta Hoffmanna byly protikladem k běžnému líbivému ztvárnění, jaké známe kupříkladu v podobě baletu Petra Iljiče Čajkovského. „Vymanil obrázkovou knížku z bezpečného, uhlazeného světa mateřských školek a ponořil ji do temných, strašidelně krásných zákoutí lidské duše,“ charakterizoval Sendakův styl deník New York Times.
Sendak rovněž produkoval dětské filmy a inscenoval baletní a operní představení, mezi nimi i českou operu Brundibár, jež byla v Sendakově výtvarném provedení uvedena na scéně chicagské Opery. V roce 2003, tedy ve svých 75 letech, Sendak Brundibára publikoval společně se známým dramatikem Tonym Kushnerem i v knižní podobě a právě na ni je prý z celé své tvorby nejvíc hrdý. Operu pčeského skladatele Hanse Krásy a spisovatele Adolfa Hoffmeisteraoprvé uvedly děti v koncentračním táboře Terezín.
Také Sendakův vlastní život zastínil holocaust. Spisovatel, jenž se narodil v newyorském Brooklynu židovským přistěhovalcům z Polska vzpomínal, jak jeho rodiče plakali, když se dozvěděli o zvěrstvech spáchaných nacisty na jejich příbuzných a přátelích v Evropě. „V dětství jsem pořád musel přemýšlet o dětech tam (v Evropě). Nesu s sebou břemeno toho, že žiji za ty, kteří museli zemřít,“ řekl. Autor v jednom z rozhovorů vyjádřil přesvědčení, že druhá světová válka stála u kořenů jeho syrového a upřímného uměleckého stylu.