„V červnu 1945 byly Lidice srovnané se zemí, na velké části katastru vyrůstalo obilí. Rozdělen byl mezi sousední obce – Buštěhrad, Hřebčí a Makotřasy,“ popisuje, jak území vyhlazené obce vypadalo těsně po válce, autorka výstavy Květa Hrnčířová.
Na území zničených Lidic vzniklo pietní místo, nové Lidice byly vybudovány západně od původní obce. Zprávu o jejich obnovení oznámil tehdejší ministr vnitra Václav Nosek v červnu 1945 při první tryzně k uctění obětí lidické tragédie.
„Základní kámen byl položen v roce 1947. První dům byl vybudován svépomocí v roce 1949. V roce 1960 stálo už 150 rodinných domků, které byly přiděleny ženám a dětem, jež přežily lidickou tragédii,“ přibližuje výstavbu nové vesnice stručně Hrnčířová.
Rozhovor s Květou Hrnčířovou
Financovat stavbu výrazně pomáhala sbírka spolku Lidice shall live (Lidice budou žít), který krátce po vypálení obce založil Brit Barnett Stross. Na pomoc v zahraničí se obrátil ještě jednou - k 25. výročí vyhlazení Lidic v roce 1967 vyzval umělce z celého světa, aby svými díly přispěli k založení lidické sbírky moderního výtvarného umění.
„Při koncepci výstavy jsem vycházela ze základních myšlenek Barnetta Strosse o spolupráci a přátelství mezi jednotlivci a národy,“ upozornila Hrnčířová. „A tak díky spolupráci s ostatními institucemi, kterých bylo osm, je výstava mnohem bohatší. Základ spočívá v archivních materiálech, doplňují je ale i trojrozměrné artefakty, které ji dělají plastičtější a zajímavější.“
Výstava Lidice žijí bude v Archivním areálu Na Chodovci v Praze zpřístupněna od 11. května do 27. června. Doplní ji konference Vzpomínka na Lidice a Ležáky (11. června) a také setkání s lidickými ženami (15. května).
