Ostrava - Hned dvě ostravské galerie představují Pavla Máru, významného představitele české abstraktní fotografie a mnohaletého pedagoga Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. V galerii Fiducia jsou vystavené snímky z posledních let, ve foyer Komorní scény Aréna pak ukázky ze starších cyklů – Madony a Triptychy. Výstava ve Fiducii potrvá do 25. června.
Pavel Mára maluje fotografií
Do tradiční fotografie má tvorba Pavla Máry hodně daleko. Dokumentace, zachycení reality, ho nezajímá. I když fotí tělo, na výsledném obraze ho někdy těžko hledáme. „Vždy jsem záviděl malířům, že se ve své tvorbě nemusejí omezovat realitou. K fotografii jsem od začátku přistupoval ne jako k reprodukční technice, ale jako k prostředku pro umělecké vyjádření. Proto mě lákala každá cesta, která fotografii zbavovala toho zdánlivě samozřejmého faktu, že 'musí' zrcadlit skutečný svět,“ vysvětluje svůj přístup fotograf.
Typické jsou pro Máru negativní obrazy, některé barevně tónované. „Negativní portréty vznikaly už záměrně při fotografování jako negativ. Byly opačně svícené tak, aby negativ přece jen působil trošku pozitivně,“ komentoval Mára.
Reportáž Petry Sasínové (zdroj: ČT24)
„I když Pavel Mára velice často pracuje s barvou a je vlastně průkopníkem barevné fotografie v českém prostředí, tak nefotografuje reálnou barvu, ale většinou používá různé barevné filtry před reflektory,“ upozornil na originalitu Márovy tvorby kurátor výstavy Tomáš Pospěch.
Některé fotografie budí dojem, že je autor dále zpracovával za pomoci počítače. K tomu Mára dodává: „Nikdy s volnými fotografiemi nemanipuluji ani pod zvětšovákem, ani v počítači. Vše je realizované jen pomocí barevných filtrů umístěných před světla. Ctím zásadu, že moje snaha o tvůrčím způsobem pojatý a technicky dokonalý snímek končí ve fázi expozice, v počítači stejně jako pod zvětšovákem ladím jen detaily.“
Pavel Mára se ve své volné tvorbě věnuje především zátiším, aktům a portrétům, které jsou vzdálené tradičnímu pojetí, mj. i častými experimenty s různými technologickými postupy (serigrafie, fotografie na plátně, fotoplastiky, reliéfy v zinku a skle aj.). Jeho styl se začíná utvářet v 2. pol. 70. let, kdy zobrazuje technicistní geometrické formy v barevném cyklu Mechanická zátiší. Pro figurální tvorbu je příznačný soubor portrétů Roušky (1989) a cyklus Triptychy (1993). Na dynamizující fresky těl velkoformátového souboru Corpusy (1988) navazuje koncem 90. let cyklem Mechanické corpusy či v poslední době souborem Memory (2009). Od roku 1983 samostatně vystavuje a účastnil se více než 90 skupinových expozic. Podílí se i na významných souborných přehlídkách české fotografie doma i v zahraničí, např. Česká fotografie 20. století nebo Akt v české fotografii 1930–2000.