Pokud někdo zavítal do Národního divadla chvíli po začátku včerejšího baletního představení a nevěděl, o jak specifický večer jde, mohl se lehko cítit zmateně. Připadal si možná ne jako ve zlaté kapličce, ale spíš jako na nějakém živém koncertu. Příjemný večer s názvem Doteky folkloru totiž velmi originálním způsobem propojil koncert slavného Hradišťanu, Čechomoru a Vyšivanky–Lady s vystoupeními baletního souboru ND. Unikátní programový blok byl posledním z řady retrospektivní série Petr Zuska Gala X věnované choreografické tvorbě uměleckého šéfa baletu Národního divadla v poslední dekádě.
Folklorní tradice očima Petra Zusky
Leitmotiv představení byl fenomén lidové písně. Lidovky se od nepaměti předávaly a dědily z generace na generaci, z pokolení na pokolení, od jednoho člověka k dalšímu. Je v nich proto nejen nádherná poezie, ale i hluboká moudrost, životní pravda a především naše kořeny. A představení prokázalo, že lidové písně nemusí být dnes takřka muzeální záležitostí, naopak, v různých pojetích zůstávají stále živé a mají potenciál oslovovat i dnešní publikum.
Lidová píseň se vlastně táhne jako červená nit i celou tvorbou Petra Zusky, ve folkloru nachází inspiraci již od dob svých choreografických začátků. Šlo proto o ideální spojení. Ve večeru patřilo vždy zhruba patnáct minut hudebnímu vystoupení té které kapely a pak následovala Zuskova choreografie, ke které skupina živě hrála.
V přístupu jednotlivých hudebních kapel k folklóru se potvrdilo, že když dva dělají totéž, není to totéž. Muzikanti navodili atmosféru lyrickou i křehkou, hravou, veselou i bezprostřední, a to ve zcela odlišných aranžmá. V podání Hradišťanu převažovaly pomalejší a procítěné lidové písně, vystřihl ale i temperamentější skladby. Krásné a silné texty se zabývaly základními lidskými hodnotami a pocity. Jiří Pavlica zkrátka ví, jak se dotknout srdcí. Dámy z východoslovenského vokálního dua Vyšivanka–Lada zase zpívaly slovanské balady, zasněné slovenské, ukrajinské či ruské písně. Poslední část pak patřila notoricky známé kapele Čechomor a jejímu originálnímu beatovému a folk-rockovému pojetí českých, moravských a slovenských lidovek.
Petr Zuska
Taneční kompozici s názvem Ej lásko vytvořil Petr Zuska na osm písní v podání Hradišťanu. Choreografií se v souladu se skladbami prolínají různá témata i dynamika, prostá a pravdivá láska, hravost, veselí. Zuska použil prvky stylizovaných lidových tanců a protknul dílo decentním humorem. Výsledný divadelní tvar je krásný a příjemně se na něj dívá. Výrazně zde na sebe upozornila první sólistka baletního souboru Nikola Márová, je velmi tvárná a choreografie jí umožnila jakoby mimochodem předvést divákům skvělé tělesné dispozice.
Dalším tanečním číslem byl duet Lyrická na motivy slovanských písní v podání Vyšivanky–Lady. Je to velice niterná a dojemná výpověď o vztahu dvou lidí, lásce, ale i strastech, samotě a bolesti. Petr Zuska v tomto díle prokázal nejen svou muzikálnost a smysl pro rytmus coby choreograf (opravdu skvěle vystihl hudební podklad), ale představil se zároveň i jako jeho interpret. On i jeho partnerka Zuzana Susová jsou vyzrálí tanečníci, choreografickou práci interpretovali s velkým citem a velmi dobře vystihli poetiku písně. Strohá scéna se proměňovala jen velmi citlivým použitím světla, jež dodávalo baladickému číslu tu správnou atmosféru.
Závěr patřil choreografii Mezi horami, kterou vytvořil Petr Zuska pro svůj soubor již před deseti lety, kdy nastoupil do jeho čela coby umělecký šéf. Osobité hudební pojetí lidových písní v podání kapely Čechomor dobře podkreslovalo živé a složité párové prvky (představilo se zde šest tanečních dvojic), dramatické napětí střídalo lyriku, něhu a hravost. Choreografie měla dobrý spád a švih.
Baletní soubor Národního divadla představením důstojně uzavřel divadelní sezonu a představil se v trochu jiné poloze, než na jakou jsme zvyklí. A to diváci jaksepatří ocenili. Petra Zusku, tanečníky i muzikanty včera čekalo vyprodané divadlo a dlouhé ovace ve stoje.