Praha - Figurální plastika s názvem Ráno od sochaře Jiřího Středy byla odhalena na piazzetě Národního divadla v Praze. Jemně kolorovaná socha ženy v mírně nadživotní velikosti oživila prostor u divadla a zároveň upozorňuje na Středovu výstavu Pocta klasicismu v nedaleké Akademii věd, kde je představeno dalších šest umělcových děl.
Nahé Ráno přivítá chodce u Národního divadla
„Piazzeta je nádherný prostor, kam sochy patří. Je dobré si ho vyzkoušet,“ řekl Středa, podle kterého je exteriér pro sochy a plastiky zajímavější něž uzavřený prostor galerie. „Velké sochy přirozeně patří ven,“ dodal autor, jehož socha nahého muže s názvem Co víme zdobila nádvoří Národního divadla už vloni.
V Akademii věd je vystaveno šest Středových plastik. Tři sochy vyrobil šestapadesátiletý umělec ze sádry, jednu z bronzu a dvě z kamene. „Socha v životní velikosti, to je pro nás bronz. Toto tady je ale křehkost, zranitelnost v pevné formě, toto je typický Středa,“ uvedl na vernisáži kurátor Dušan Brozman.
Středa ve své tvorbě vychází z řeckého ideálu člověka, který ale přetváří na základě zkušeností s minimalismem a někdy i groteskou do vlastního pojetí. Své hladké a většinou bílé sochy nechává promlouvat i řečí těla a gest. Každá Středova socha zachycuje něčím důležitý moment či myšlenku, třeba překvapení, váhání, strach či očekávání.
Středův klasicismus
„Klasicismus mě hodně ovlivňuje. A to všechna období klasicismu, nejen 19. století,“ řekl sochař.
Klasicismus zdůrazňoval střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Novou vlnu klasicismu přinesla Velká francouzská revoluce a nástup Napoleona. Umělecký směr se vrátil i ve 20. století, kdy se klasicistní architektura stala slohem diktátorských a totalitních režimů.