Praha - Během svého života vystřídal Michal Horáček nejrůznější profese. Byl novinářem, myl nádobí, napsal několik knih nebo dělal plavčíka, nejvíce se ale do povědomí lidí zapsal jako textař a podnikatel. Horáček, který v pondělí 23. července oslavil šedesátiny, si ještě za socialismu vyzkoušel povolání bookmakera, později spoluzaložil sázkovou kancelář Fortuna. Dlouhá léta pak spolupracuje se skladatelem Petrem Hapkou a jejich písně zpívaly největší hvězdy české hudby.
Doktor Horáček oslaví šedesátiny i ve Státní opeře
Nedostudovaný adept žurnalistiky - z fakulty Michala Horáčka vyhodili začátkem 70. let kvůli zfalšovanému razítku na výjezdní doložce pro cestu do Spojených států - si ale teprve nedávno splnil jeden velký sen, když konečně získal doktorát. „O tom jsem dlouho snil, aby mi někdo, koho si vážím, předal v Karolinu diplom a oslovil mě pane doktore,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Právo Horáček, který má mezi předky řadu vzdělaných lidi a jeho prastrýcem byl i držitel Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský.
Choval jsem se nesnesitelně…
Co se ale životních úspěchů týče, nemusel se za sebe přitom Horáček nikdy stydět. Vyhazov ze školy, který provázela i dvouměsíční vazba a nakonec podmínka, mu totiž paradoxně uvolnil ruce a on se mohl naplno vrhnout na sázení v pražské Chuchli. Formálně si obstaral zaměstnání a většinu času věnoval koním. „Myslel jsem, jaký jsem pašák. Choval jsem se nesnesitelně,“ vzpomínal na začátek 70. let, když se mu díky úspěšným sázkám podařilo vydělat první větší peníze.
Po nuceném odchodu ze žurnalistiky Horáček studoval rodokmeny a k psaní se nakonec vrátil, a to díky článkům o koních. „Zkrátka jsem se naučil anglicky a časem mi začaly vycházet články v Austrálii, Británii a Americe,“ popsal Horáček začátky své novinářské kariéry, na které pak v domácích podmínkách navázal v roce 1987, když se stal redaktorem Mladého světa. Sázení na koně ale Michal Horáček neopustil ani jako dobře placený spolupracovník zahraničních médií.
„Byl jsem tak svobodný, jak to tehdy jen šlo,“ popsal své tehdejší postavení, do kterého se ale postupně vkrádaly pochyby o vlastním životě. „Věděl jsem, že se sázením velmi slušně uživím. Ale co dál?“ popsal své rozpoložení, na které reagoval nakročením do světa hudby. První texty přitom podle svých slov napsal už v květnu 1974 v ruzyňské vyšetřovací vazbě, dalších deset let ale trvalo, než se Horáček odhodlal ke kroku, který jej vynesl do nejvyšších pater české pop-music.
A když měl pár textů za sebou, šel za Hapkou
„Na dostihy chodil jistý Hanuš Bunzel, manažer. Přes toho jsem se dostal ke Zdeňku Rytířovi a Petru Spálenému. A když jsem už měl pár textů za sebou a vědělo se o mně, šel jsem za Petrem Hapkou,“ řekl o přípravách na svou první návštěvu u Hapky, kam se vydal bez ohlášení 6. ledna 1984. Neznámého nervózního návštěvníka skladatel pozval dál a texty si přečetl. Vznikla tak jedna z nejúspěšnějších autorských dvojic v historii české populární hudby.
Michal Horáček a Petr Hapka
Jejich první společná alba Potměšilý host (1987) nebo Penzión svět (1988) obsahovala řadu evergreenů, které zpívali například Hana Hegerová, Richard Müller nebo Michael Kocáb. Další výrazné interprety se podařilo získat také na novější desky jako Citová investice (1996), Mohlo by tu být i líp (2001) nebo Ohrožený druh (2008). Horáček ale často sází i na neoposlouchané hlasy, jako třeba v zatím posledním velkém horáčkovsko-hapkovském projektu, lyrikálu Kudykam (2009).
Úspěšně nastartovanou spolupráci přitom na počátku 90. let zbrzdil Horáčkův podnikatelský úspěch. Po listopadu to také vypadalo, že by mohl uspět i v politice, na podzim 1989 stál spolu s Kocábem za iniciativou Most, jež navázala dialog s komunistickou mocí. „Politiku jsem ale nikdy dělat nechtěl,“ řekl k tomu Michal Horáček. Raději své síly věnoval podnikání, které ale nakonec v roce 2004 opustil, když se společníky výhodně prodal svůj podíl ve Fortuně.
Spící pes a tancující medvědi
V posledních osmi letech si tak Michal Horáček může dopřát luxus věnovat se jen tomu, co jej baví. Třeba rekonstrukci náměstí v Roudnici nad Labem, kde žije. Rok 2012 je pro Horáčka podle jeho slov „mimořádně výživný“, protože nastává „sklizeň“ toho, co připravoval delší dobu.
Nejdříve knižně vydal projekt Český kalendář, svůj básnický debut villonských balad. Z nich vychází i stejnojmenné představení v pražském Švandově divadle. Na villonské balady navazují další věci - texty k autorskému albu zpěvačky Lucie Šoralové, připravovaná deska pro Richarda Müllera a dokončované dvojalbum písní z Českého kalendáře.
Kromě toho mu na podzim knižně vyjde dizertační práce ze sociální antropologie. Upravená pro širší publikum a pod názvem Spící pes a tancující medvědi bude vydána v Nakladatelství Lidové noviny. „Jde o etnografickou práci, jejímž prostřednictvím jsem před komisí složenou z vynikajících osobností české sociologie a sociální antropologie získal doktorát,“ podotkl.
K narozeninám se připravují koncerty v pražské Státní opeře
Jako dary k 60. narozeninám se připravují koncerty v pražské Státní opeře. Pod názvem Tribute-25 let příběhů v písních s texty Michala Horáčka se uskuteční ve dnech 2. a 3. října. Diváky čeká jevištně koncipované pásmo písní v podání různých interpretů, s nimiž oslavenec spolupracoval. Pod vedením Matěje Benka se představí mimo jiné muzikanti Ondřej Brzobohatý, Petr Malásek, Robert Balzar, František Kop a další.
Na jedinečných koncertech vystoupí pěvecké špičky české i slovenské hudební scény, které jsou s Horáčkovými písňovými příběhy neodmyslitelně spojené. Účast přislíbili mimo jiné Richard Müller, Vojtěch Dyk, Jana Kirschner, Michael Kocáb, Lucie Bílá, Aneta Langerová, Richard Krajčo, František Segrado, Matěj Ruppert nebo Szidi Tobiasová. Chybět nebude ani nejbližší Horáčkův spolupracovník Petr Hapka.