Praha – V tuzemsku jsou zatím dobrovolníci v kultuře nepříliš rozšířeným druhem. Pomoci by mohl nový zákon, který práci dobrovolníků upravuje. Nejdůležitější je však překonat předsudky. „Není třeba se toho bát. Člověk to musí zkusit,“ říká Eva Kesslová, ředitelka orchestru Berg, který práci dobrovolníků systematicky využívá.
Dobrovolníci v kultuře síly netříští
Rút Fialová je zaměstnána jako zdravotní sestra, ve volném čase pracuje jako dobrovolník v orchestru Berg. „Já jsem ráda, že si potom můžu poslechnout koncert, to je velká výhoda,“ usmívá se Fialová.
„Využíváme dobrovolníky hlavně na koncertech jako uvaděče a uvaděčky, pomáhají na pokladně, také pomáhají sčítat hlasy v naší každoroční soutěži,“ vypočítává Eva Kesslová úkoly, které je schopen splnit téměř každý a které jsou zároveň pro orchestr nezbytností.
Berg spolupracuje i s dobrovolníky-odborníky, například má dobrovolnou designérku a fotografku. „V poslední době se nám lidé sami hlásí. Máme na webových stránkách sekci Andělé. Lidé, kteří přijdou na koncert, pak brouzdají po webu. Koho to zaujme, ten se přihlásí,“ radí Kesslová, jakým způsobem je možné dobrovolníky získat.
Všichni hledají nějakou rychlou odměnu
Dobrovolnictví je nenápadná, ale společensky důležitá aktivita, která je příznakem občanské společnosti a činného přístupu k životu. Ivan Kutil pomáhá Národní galerii vytvářet sociální sítě. „Všichni hledají v krátkém horizontu nějakou odměnu, nejlépe finanční, a nevidí tam ty hodnoty, které jsou za tím,“ naznačuje svoji motivaci. „Kolegové si myslí, že tříštím síly, ale já věřím, že to má smysl, protože je tu snaha něco změnit.“
Česká kultura dlouhodobě spoléhá především na pomoc od ministerstva, které není vždy štědré. Napjatým rozpočtům kulturních organizací by přitom často mohli pomoci právě dobrovolníci. Překážkou je problematická legislativa; ministerstvo prý ale pracuje na projasnění pravidel. Zákon o dobrovolnictví z roku 2002 s kulturou nepočítá.
V Americe jsou zvyklí se aktivně zajímat
Hlavně je nutné nastavit pojišťování úrazů a škod, které mohou nastat jak dobrovolníkovi, tak organizaci, u které pracuje. To neplatí pro drobné organizace, které mohou s dobrovolníky spolupracovat na základě přátelské domluvy.
V západních zemích je dobrovolnictví běžné. Například v USA vypomáhá tímto způsobem každý padesátý Američan, což je spojené také s výrazným působením církevních organizací. „Situace ve společnosti je jiná, lidé v Americe jsou zvyklí se aktivně zajímat o své okolí. Dobrovolnictví je každodenní součástí života,“ říká Kesslová.
Největší překážkou pro masové využívání dobrovolníků v České republice je podle Evy Kesslové především mentální bariéra. „Nedá se na ně vždy spolehnout, je to o něco více práce než jenom někomu nařídit nějakou práci. Nicméně pozitiva jsou velká.“
GALERIE
videogallery_250622