„Moje jméno mi spíš pomáhalo. Věděla jsem, že nesmím zklamat,“ nemá Zuzana Stivínová dojem, že by kdy pro ni byla její umělecká rodina handicap. Její otec i sourozenci jsou hudebníci, ale ona se vydala spíš po hereckých stopách své babičky a tety. Momentálně sice v Česku natáčí film pro Českou televizi, ovšem většinu roku žije v New Yorku, kde se také pokouší o herecké štěstí.
Zuzana Stivínová: V New Yorku jsem se učila jinak rozsvěcet
„Je o zbabělosti, osobní statečnosti, která se hrdinům příliš nedostává, a o strachu. Hraji s Ondřejem Sokolem pár, který se náhodně stane svědkem vraždy a musí se s tou situací vyrovnat,“ prozradila Stivínová v pořadu Před půlnocí, v jaké roli ji diváci ČT příští rok uvidí. Televizní thriller Occamova břitva natáčí na Ostravsku režisér Dan Svátek.
Léto tedy tráví Zuzana Stivínová pracovně, je to období, kdy pobývá v Česku, jinak ale už přes tři roky žije se svým manželem, vědcem, a dvěma syny v New Yorku. „Vždycky jsem v něm chtěla bydlet, když jsem tam byla na návštěvě, nebavilo mě jen sledovat cvrkot a nebýt toho součástí. Nejsem moc ráda turistou,“ přiznává herečka, že přestěhováním do Ameriky se jí tak trochu splnil sen. I když to znamenalo i velkou životní změnu.
„Je to věc rozhodnutí“
„Rytmus New Yorku je speciální. Mnoho lidí říká, že až po pěti letech zjistím, co to znamená, tady žít, a myslím, že už to pomalu začínám zjišťovat. Lidé jsou na sebe laskaví, i když jen na chvilku, na jedno setkání, paradoxně asi proto, že je tam život tvrdý. Už asi přesně neřeknu, co je jiné, protože jsem si zvykla, ale první dva roky se učíte jinak rozsvěcet, jinak zhasínat, jinak otvírat dveře. Člověk zjistí, že má hodně věcí zautomatizovaných,“ popisuje Stivínová své sžívání s novým prostředím.
GALERIE
Zuzana Stivínová ve filmu Pasti, pasti, pastičky (1998) zdroj: ČT
Rozhodně se ale v New Yorku nestala ženou v domácnosti a neodstřihla se od herectví, i když prorazit v zámoří není nijak snadné, je-li to vůbec možné. „První rok jsem ještě dohrávala Odcházení v Divadle Archa, ale pak jsem se začala pomalu pokoušet. Hrála jsem v několika krátkých filmech. A teď mám hrát v jednom nezávislém, ale natáčení se odkládá, nejsou peníze, to je asi všude stejné,“ podotkla.
Možnost zahrát si v americké produkci přitom měla už předtím, než se do Spojených států odstěhovala. Spolu s Karlem Dobrým a Markem Vašutem dostala roli ve snímku Mission: Impossible z roku 1996. „Děsně jsem chtěla pracovat s režisérem Brianem De Palmou, jenže jsem měla šest představení v Národním divadle. Nabídli se, že je koupí, ale řekla jsem, že to přece nejde. Prostě jsem v Národním chtěla hrát, takže jsme se nakonec nedohodli,“ vzpomíná Stivínová.
Filmařské příležitosti, kterou si nechala ujít, ale nelituje. „Je to věc rozhodnutí,“ vysvětluje. „Kdybych se rozhodla, že chci dělat velkofilmy, nechala bych tu po sobě spoušť a odjela. A když jsem pak film viděla, tak agentka, kterou jsem měla hrát, v něm byla jen dvakrát omylem vidět a já si říkala, že bych se styděla. Nakonec zas o tolik nešlo.“
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
„Začínala jsem v Hollywoodu“
Podobnou příležitost k filmování zatím v New Yorku neměla. Zkoušela prý uspět i při konkursech do divadel – na Kabaret, v němž hrála také v Divadle Na zábradlí, anebo na muzikál Once. Jevištní adaptace muzikálu s oscarovou písní Markéty Irglové a Glena Hansarda získal osm amerických divadelních cen Tony. Roli v nich Stivínová nezískala, ale divadlo v Americe hraje.
„Začínala jsem minulý rok v Hollywoodu, kde všichni končí,“ poznamenává s úsměvem. Při scénickém čtení představila hru A Happy End Idda Netanjahua, bratra izraelského premiéra, s nímž prý ale dramatik nechce být spojován. „Odehrává se v Berlíně v roce 1932. Hraju Leu, mým manželem je starší vědec, který chce z Berlína odjet, protože tuší, co se stane,“ prozradila o hře Stivínová, jejíž osazení s tím, že je manželkou vědce, nejspíš nijak nesouviselo.
Role ji předepisuje akcent, který ale nemusí hrát. „Mám neidentifikovatelný evropský akcent, nemusím vytvářet německý. Iddo si totiž myslí, že pro Židy v Americe je rozrušující, když slyší v angličtině ten německý,“ dodala Stivínová. A Happy End bude uveden v Denveru a pak zřejmě i na Off-Broadwayi. Stivínová by inscenaci ráda přivezla i do Česka.
Zuzana Stivínová a Jiří Stivín v pořadu Krásný ztráty
V jejích plánech je také koncertní večer, možná v budoucnu i album, protože po svém otci, Jiřím Stivínovi, zdědila i hudební geny. „Hrála jsem na violoncello, ale pro radost, chtěla jsem si umět zahrát písničku. Byla jsem obklopena tolika výbornými muzikanty, že jsem pochopila, že to nebude moje dráha,“ vysvětlila Stivínová, proč nakonec zvolila spíš divadelní jeviště než koncertní pódia. Aktuálně ji ale mohli lidé vidět před pár dny v roli moderátorky – v olympijském Londýně uváděla zahajovací den Českého domu.
Zuzana Stivínová mladší (Zuzana Stivínová starší je její teta, rovněž herečka) se narodila 24. července 1973 v Praze. Dcera hudebníka Jiřího Stivína a vnučka herečky Evy Svobodové vystudovala Pražskou konzervatoř. Účinkovala na scénách divadla Semafor, Divadla Na zábradlí a také v Národním divadle. Na kontě má i televizní a filmové role, za snímky Pasti, pasti pastičky, Anděl Exit a Nevěrné hry byla nominována na Českého lva. Občasně vystupuje jako zpěvačka, zejména šansoniérka, s triem Roberta Balzara.