Jednání o Koudelkových fotografiích: Jde to, ale dře to

Praha – Josef Koudelka se řadí po bok světově známých fotografů, a od 70. let je dokonce členem prestižní agentury Magnum Photos. Má české i francouzské občanství a je držitelem mnoha významných ocenění. V českém státním archivu však jeho práce není zastoupena ani jediným kusem, ačkoli se to nějaký čas ministerstvo kultury a Uměleckoprůmyslové muzeum snaží změnit. A ačkoli i Koudelka vyjádřil ochotu - navzdory informacím, že si darování rozmyslel - v jednání pokračovat.

První návrh podal Koudelka již před šesti lety a je to právě i zdlouhavý administrativní proces, jež jej od uspokojivé dohody zrazuje. Před časem se v tisku dokonce objevila informace, že fotograf od svého záměru darovat své dílo českému státu ustoupil. „Pokud by MK zaručilo určitý termín v blízké době, do kdy je schopno (…) dar smluvně uzavřít, je pan Koudelka ochoten ještě pár měsíců počkat,“ přislíbila ale po vyjádření ministerstva, že chce o získání fotografií nadále usilovat, kurátorka Irena Šorfová, česká zástupkyně agentury Magnum.

Doplnila, že jednání by mohla pokračovat v případě, že za druhou stranu bude jednat odborník s aktivním a konstruktivním přístupem; Koudelka prý nechce čekat dalších pět let. Během příštích dvou let připravuje tři retrospektivní výstavy a vůbec si nedovede představit, jak by je bylo možné uskutečnit s dosavadním přístupem Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) ohledně jeho daru, uvedla.

Josef Koudelka před svým dílem na moskevské výstavě (2011)
Zdroj: ČT24

Koudelka měl v plánu UPM darovat celkem 366 fotografií v hodnotě 3,5 milionu dolarů – tedy v přepočtu zhruba přes 70 milionů korun. Nebyl však spokojen s výsledným znění smlouvy. UPM také není spokojeno – podle něj totiž nešlo o smlouvu o daru, ale jen o jakýsi druh uložení fotografií, což by znamenalo, že by s Koudelkovým dílem nemohlo nakládat podle vlastní vůle. 

Kde je zakopaná smlouva?

Podle právního zástupce fotografa Františka Vyskočila ale byly podmínky nepřijatelné pro muzeum ze smlouvy odstraněny už před rokem. Podmínky daru byly podle něj odsouhlaseny mezi Koudelkou a UPM již v listopadu 2009 a fotograf se může oprávněně domnívat, že celá situace byla způsobena „nekomunikací“ mezi zástupci MK z dob ministra Jiřího Bessera, současným vedením MK a UPM.

Ministerstvo kultury říká, že vstoupilo do sporu a do jednání v roce 2011, přičemž je odhodlané fotografie získat. „Ministerstvo kultury vždy deklarovalo zájem dar přijmout, neboť by významnou měrou přispěl k obohacení národních uměleckých sbírek, a stal se tak součástí kulturního dědictví České republiky,“ vyjádřilo se. 

Připravit smlouvu tak, aby splňovala Koudelkovy požadavky a zároveň odpovídala českému právnímu řádu, ale podle MK vyžadovalo další jednání. To se ovšem neuskutečnilo, „ačkoliv k takovému jednání bylo jak Uměleckoprůmyslové muzeum, tak ministerstvo kultury připraveno“. „V žádném případě nelze tvrdit, že zde dochází ke svévolným byrokratickým průtahům,“ odmítá muzeum, které zároveň spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek fotografií v českých veřejných institucích.  

Radim Vondráček, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze: Pevně věřím, že i dnešní vyjádření otevírají prostor k tomu, aby byla dokončena jednání, která trvají řadu let a která nebyla vždycky jednoduchá.

Vladimír Birgus, historik fotografie: Tak významný dar potřebuje také významné ocenění z naší strany. (…) Mluvil jsem dnes s jeho zástupkyní pro Českou republiku Irenou Šorfovou a ona také sdílí optimismus, že se všechno podaří dotáhnout do konce.

Koudelkova asistentka vidí věc z trochu jiného pohledu. „MK jednostranně přerušilo jednání o darovací smlouvě v listopadu 2011 a od tohoto měsíce, přes časté urgence právního zástupce pana Koudelky, ministerstvo nereagovalo,“ uvádí Šorfová. Koudelka dostal od ministryně letos v březnu dopis, ve kterém mu sdělila, že je dar dosud předmětem úvah, a následně se opětovně odmlčela. V červnu pak Koudelka ministerstvu oznámil, že odstupuje od úmyslu daru a v reakci na to ke konci července obdržel sdělení, že je MK a UPM připraveno k jednání. „Takovou skutečnost ale panu Koudelkovi bezmála osm měsíců nikdo nesdělil,“ shrnuje Šorfová.