Praha – Charakteristické sochy věhlasného umělce Olbrama Zoubka dostávají v hlavním městě po šesti letech zase svůj prostor. Umělecká díla jsou rozmístěna po nově zrekonstruovaných prostorách novoměstských hradeb. Tato výstava by měla reflektovat Zoubkovu celoživotní tvorbu.
Zoubkovy sochy shlíží z pražských hradeb
Sochař se nikdy netajil tím, že velkou inspirací a definicí krásy mu byly tvary ženského těla. „Na světě není nic krásnějšího než ženské tělo,“ tvrdí i dnes ve svých šestaosmdesáti letech.
Pražané se v těchto dnech mohou pokochat jeho staršími výtvory - v otevřených prostorách hradeb se totiž vyskytují i více než padesát let staré sochy. Své příznivce ale sochař neochudil ani o nejčerstvější tvorbu. Některé kousky z poslední doby tím pádem zažívají svou výstavní premiéru.
Zrekonstruovaný bastion se podle kurátora výstavy Milana Martiníka perfektně hodí k exhibici takového kalibru. „Ten prostor je ryze sochařský, velice se mi líbil a niterně si myslím, že jeho sochy sem skvěle zapadají,“ uvádí. Jeho slova podtrhuje i fakt, že Zoubkova díla jsou častěji instalována venku než uvnitř.
Většina soch stojí ve dvojicích, kromě jedné výjimky – známá socha z pomníku obětem komunismu na Petříně zůstala sólo. Rozedraný „panák“ má však svoji dobrodružnou historii. „Ten blázen, co dělal útoky na Přehradě a na Staroměstském náměstí, ten do ní vložil bombu a za úsvitu ji odpálil. Socha se roztrhla, jenže ve slévárně ji spravili,“ vzpomíná autor.
Sochy mukla, Milady Horákové a střeleného muže stojí jakoby stranou celé instalace a jako jediné mají politický přesah.
Touto expozicí se však Zoubek s Českem neloučí. Do konce roku plánuje minimálně ještě jednu výstavu v Mladé Boleslavi.