Před půl stoletím se v knihkupectvích objevil román beatníka Jacka Kerouaca Na cestě. Od té doby už neslezl z prodeje. Co ale předcházelo jeho vydání? Šlo vše tak hladce? A jak vlastně spisovatel pracoval? Publicista a překladatel Josef Rauvolf odhaluje podrobnosti kolem bible tuláků…
Sex, drogy a Kerouac
Legenda beatnické generace ožívá s pětapadesátým výročím vydání publikace Na cestě. Časopis Time jej zařadil do seznamu nejlepších literárních děl mezi lety 1923 a 2005. Autor cestopisného románu se narodil před devadesáti lety.
Své veledílo sepsal již v roce 1951, ačkoliv na pultech se objevilo až o šest let později. Nakladatelé sice věděli, že je kniha dobrá, ale obávali se ztrátového prodeje. Nešlo ani tak o skandálnost, ale o formu. Na cestě bylo něco úplně jiného, než co spisovatelé psali doposud a co si veřejnost představovala. Sex, drogy, svoboda nebo vzpoura proti společnosti zkrátka nepatřily mezi konvenční témata.
Cestičku Kerouacovi zametlo Kvílení Allena Ginsberga, které se publikovalo zhruba rok před vydáním Na cestě. Kolem básně se strhl pokřik. „Byla nařčená z narušování mravopočestnosti. Soud nakonec dopadl dobře, ale byl kolem toho obrovský mediální humbuk,“ vysvětluje Rauvolf. A nakladatelé si řekli: „Teď je ta doba,“ a Kerouac se dočkal výtisku.
Rozhovor s Josefem Rauvolfem (zdroj: ČT24)
Legendu o tom, že román napsal autor za tři týdny, Kerouac vždycky živil. Jde ale spíš skutečně o hezkou pověru, protože na knize spisovatel pracoval zhruba 6 let. Publikovaná verze byla asi jeho šestá a hodně se s ní prý natrápil.
Kerouacovi přátelé básnili o jeho dokonalé paměti. „Když byl nějaký mejdan, celou noc tam povídali a on byl schopný to druhý den celé odvyprávět,“ říká Rauvolf. Tato schopnost se mu samozřejmě při jeho povolání nesmírně hodila. Mimo to u sebe nosil kapesní zápisníky a zaznamenával si do nich skici.
Jack Kerouac
Těm, kteří se osobou nejslavnějšího beatníka nezabývali, se může jevit jako hedonista, jehož poslání tkví akorát v alkoholu. Kerouac se však vážně zajímal o buddhismus a otázka duševna pro něj znamenala hodně.
Beatníci přišli s důrazem na individuální svobodu v době cílených tendencí nacionalismu. „Držet hubu, být v lajně, makat a být jeden dav,“ popisuje publicista. Nebylo proto divu, že si náctiletí beatnické romány s chutí přečetli. Konzervativci asi sotva čekali tak pochvalnou recenzi, jakou sepsaly noviny New York Times. Spisovatel Truman Capote se pokusil Kerouacův výkon shodit několika urážkami, ale kniha se i tak prodávala skvěle.
Vize Codyho
S další počinem se beatník odvázal z jazykového hlediska. Vize Codyho postrádá jakoukoliv autocenzuru. „Vize Codyho je román par excellence, zatímco, při vší úctě, k románu Na cestě vyznívá spíš jako Honzíkova cesta,“ srovnává překladatel.