Třešňákův Hraboš našel svůj hlas

Vlasta Třešňák není pouze písničkářem par excellence, známý je též jako autor velice osobitých knih. Jeho poslední text, The Vole – Hraboš hrdina, který vyšel knižně na jaře, nyní vychází ve vynikající interpretaci Jana Hartla jako audiokniha. A předem můžeme prozradit: Je to úžasná prča!

Jen považte: Luboš, který je čirou náhodou hrabošem, prožívá nicméně příhody, o nichž si běžný smrtelník může nechat jen zdát. Setkává se s lidmi, o kterých čítáme pouze v novinách či bulváru, přičemž celé to lze označit jedním slovem: bejkárna. Anebo také pěkný úlet. Tak třeba, když hraboš Luboš, společně s dalšími hraboši, zachrání Prahu před stoletou vodou či když jako člen souboru Bambini di Karlín odletí i s kapelmajstrem, jímž je Maestro Bohouš dirigent Hulínský na zájezd do USA a ve Washingtonu se zatoulá – což by pro hraboše neměl být zase až takový problém - až na toaletu Baracka Obamy nebo když se setká s Babičkou… Ovšem díky Třešňákově daru podávat vše s patřičnou nadsázkou, pracovat se slovními hříčkami, vtipně komolit skutečná známá jména a stejně tak vtipně narážet na různé mediální i nemediální události, zároveň tyto narážky nechávat nedopovězené, díky tomu všemu je četba Třešňákovy knihy skutečným požitkem. Čtenáře totiž autor bere jako rovnocenného partnera, jako kdyby na něj spiklenecky pomrkával: „Tak co, došlo ti to? Víš, koho jsem to zrovna natřel?“

Třešňák píše o svém okruhu známých, například o Václavu Havlovi, Pavlu Landovském (zde Planďák), Androši Lysohlávkovi (Ivan Martin Jirous) či Vlastě Chramostové, o lidech, které má rád (například Jan Neruda, sir Baden-Powell, Jaroslav Foglar, Bohumil Hrabal, Jiří Kolář), ale také o lidech, kteří mu zcela jasně, řečeno eufemisticky, nesedí – jako příklad poslouží „nížinný svišť K.Nížák“ či „trucprezident V. Kraus“ nebo starosta Bémr. Děj se přitom neustále mění, přelétá v jedné nekončící férii z jednoho místa Prahy na druhé, nic není nemožné, a s každým dalším zvratem si lze jenom přiznat, že vás autor opět dostal.

Není proto vlastně vůbec překvapivé, že se nakladatel rozhodl vydat Hraboše hrdinu i v podobě čtyři hodiny trvající audioknihy. Výtečnou volbou byl výběr Jana Hartla, který Třešňákův podvratný text interpretuje přesně podle jeho intencí – vážně, nicméně stále v jeho hlase cítíme ono stejné pomrkávání, o němž již byla řeč. Je to ideální řešení, protože načíst jej nějaký humorista z povolání, bylo by to kontraproduktivní. Protože, jak již bylo řečeno, je to sice prča, ne však bžunda!

Tak například scéna rautu na radnici, kde se slaví záchrana Prahy před potopou, starosta Bémr se pochvaluje, že "jsem zachránili supermarket Albert„ a nechává se fotit na volební billboard s Yoko Ono, a aby se neřeklo, zachránci Lubošovi připnou “medaili za chrabrost Za sichrhajc!„ Hraboše Luboše ovšem takové jednání, zvláště když je povzbuzován remcalem, mladým boháčkem Planďákem, pochopitelně urazí, a tak se chce Bémrovi a celé radnici revanšovat. A pomsta je to vskutku sladká: prohrabe se do kanalizace, všechny odpady ucpe, a do toho, který vede až na starostovu toaletu, vhodí onen odznáček. A stalo se, že, jak píše Třešňák, “městská kloaka, i se špičatou sichrhajckou, pod tlakem vytryskla zespodu do furt obsazené cibulové sedací soupravy WC na městské radnici! No, Bémr…!"

Vydáno pod