Berlín - O plánované muzeum studené války, údajně první svého druhu na světě, se v Berlíně už roky vedou spory. Jeho výstavba tak ještě nějaký ten rok potrvá, turisté v Berlíně si ale od 20. září mohou soupeření mezi kapitalistickým a socialistickým blokem připomenout v černé skříňce studené války.
Berlín ukazuje studenou válku v černé skříňce
Netradiční název pro nový výstavní prostor nezvolili autoři náhodou. Zvenku skutečně připomíná velkou černou krabici, která chce podobně jako stejnojmenné záznamové zařízení známé z letadel vydávat svědectví. V tomto případě o událostech ve druhé polovině 20. století, v nichž rozdělený Berlín hrál nezanedbatelnou úlohu a zeď obepínající jeho tehdejší západní část se stala jedním ze symbolů této doby.
Její pád v roce 1989 uzavírá historickou exkurzi, která v expozici začíná v roce 1945 poválečnou postupimskou konferencí a prostřednictvím plakátů, fotografií, audio a videoprojekcí, dobových exponátů a interaktivních panelů návštěvníky provádí jednou z nejdramatičtějších etap dějin. Nechybí v ní ani instalace věnovaná Pražskému jaru 1968 a následné okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Skříňku od zítřka doplní rozměrné panorama, jež chce návštěvníkům zprostředkovat život v sousedství Berlínské zdi.
Snackpoint Charlie
Černá skříňka stojí na místě někdejšího sektorového přechodu mezi západní a východní částí rozděleného Berlína. „Je to jediné místo na světě, kde tehdejší světové mocnosti stály se zbraněmi proti sobě a kde hrozilo, že se studená válka přemění v horkou,“ připomněl při otevření muzea berlínský primátor Klaus Wowereit konec října 1961, kdy u tehdejšího sektorového přechodu Checkpoint Charlie na sebe 16 hodin mířily americké a sovětské tanky, než se roztržku o kontrolu nad rozděleným městem podařilo velmocím vyřešit.
Z existence přechodu a této epizody žije tato lokalita v samém centru německé metropole do dneška. Každý den sem proudí zástupy turistů, na které mají políčeno prodejci kýčovitých suvenýrů, stánkaři s patřičně předraženým občerstvením a podnikavci v dobových vojenských uniformách, kteří za pár eur rozdávají nadšeným cizincům do pasu razítka potvrzující, že vstoupili do sovětského sektoru, případně opustili ten americký.
Komercionalizace tohoto prostoru je trnem v oku mnoha Berlíňanů a vysloužila mu i posměšnou přezdívku „Snackpoint Charlie“. Pro řadu obyvatel města je zároveň smutným dokladem toho, že Berlín nemá oficiální muzeum, které by návštěvníkům odborně přibližovalo jeho dějiny v bouřlivé druhé polovině minulého století. Ti tak musejí vzít zavděk soukromým a experty kritizovaným Muzeem zdi, které se tyčí v sousedství černé skříňky.
Muzeum studené války nenechává hlavy chladné
Napravit to má stálé muzeum studené války, na jehož zřízení se berlínská radnice dohodla už před šesti lety. Minimálně ale ještě tři další roky potrvá, než na místě svého dočasného předchůdce za přispění irského investora vyroste. Jeho vybudování už dříve podpořilo mnoho uznávaných osobností, včetně bývalého českého prezidenta Václava Havla.
„Existují muzea studené války, která jsou sbírkami zbraní nebo představují vítěze, například Američany. Neexistuje ale žádné, které by postihovalo všechny tehdejší politické konflikty ve světě, ukazovalo by je i z dnešní perspektivy a zároveň přibližovalo také kulturní dimenzi studené války,“ vyzdvihl dnes unikátnost připravovaného berlínského muzea vedoucí projektu Rainer Klemke.
K němu má ale řada Berlíňanů stále výhrady. Některým se nelíbí, že má vzniknout na místě, jako je Checkpoint Charlie. Například podle šéfky berlínského Muzea Spojenců Gunduly Bavendammové se význam přechodu pro studenou válku přeceňuje. Další mají obavy, že plánované zasazení dění v Berlíně do kontextu celé studené války povede k relativizaci významu obětí Berlínské zdi. Křesťanským demokratům (CDU) kancléřky Angely Merkelové, kteří nyní na radnici vládnou spolu s Wowereitovými sociálními demokraty, zase není příliš po chuti koncepce muzea přistupující stejně k Sovětskému svazu jako k západním mocnostem.
„Nehodlám obhajovat komunisty, ani oslavovat Západ,“ brání se této výtce duchovní otec muzea studené války Konrad Jarausch. „Studená válka byl interaktivní proces mezi Východem a Západem, a tak by také měla být ukázána,“ vysvětluje. Kritické hlasy odmítá i Klemke. „Lidi musí nejprve vidět, co vlastně zamýšlíme,“ domnívá se.