Labutí utrpení a extáze. Dokument BBC s Dariou Klimentovou

Agony & Ecstasy, česky utrpení a extáze. Dva protipóly tak příznačné pro kariérní život každého umělce a tanečníka zvlášť. Dlouhé roky utrpení, dřiny a námahy v baletních sálech předchází a prolínají se s krátkými momenty extáze, pocity radosti a někdy až euforie na prknech, která znamenají svět. Celý život těchto umělců plně pohlcuje tanec. A právě Agony & Ecstasy je název napínavého snímku, který byl včera večer v české premiéře uveden v rámci Pocty Darie Klimentové na festivalu Zlatá Praha.

Dokument z produkce BBC je první částí třídílné série, která mapuje jeden rok působení Anglického národního baletu. Agony & Ecstasy tak trochu připomíná psychologický thriller Černá labuť Darrena Aronofského. Boj o role, fyzická bolest, zničené klouby, krvácející puchýře, slzy, vyčerpání a nízké gáže. Sólistka, která už téměř končí svou kariéru, mladá nastupující taneční hvězda a pedantský až sadistický choreograf. Tohle drama je však zcela reálné. Oč tu jde?

Když se umělecký šéf souboru Wayne Eagling rozhodne pro novou premiéru sezony, Labutí jezero, pro choreografa Dereka Deanea je pro dvojroli nevinné Odetty a démonické Odilie jasnou volbou ruská primabalerína Polina Semionova. Druhé obsazení labutě – a v očích Deanea to, které opravdu hraje pomyslné druhé housle – je Češka Daria Klimentová, dlouholetá Senior Principal Dancer, tedy první sólistka, která stojí na samém vrcholu hierarchie tanečníků souboru.

Derek Deane jedná se všemi zainteresovanými tanečníky sarkastickým, zlým a dá se říci až krutým způsobem, chce z nich tak dostat co nejlepší výkony. Některé ze sborových tanečnic při zkouškách vystresuje tak, že se chvílemi zdá, že z krásných elegantních žen, které mají ladně plout po „jezeře“, je spíš hejno šedesáti vyplašených kachniček. Zejména pro ty mladší je to opravdová výzva.

Promítání dokumentu Agony and Ecstasy na festivalu Zlatá Praha
Zdroj: Festival Zlatá Praha/Veronika Hráčková

Servítky si Deane nebere, ani když zkouší s Dariou Klimentovou, které se už blíží čtyřicítka, má za sebou několik operací a porod dítěte, a jak sama říká, všechno je pro ni po fyzické stránce o hodně těžší. A to jí Deane samozřejmě nezapomíná neustále předhazovat. Daria na všechny, leckdy naprosto neopodstatněné výčitky, odpovídá s úsměvem a naprosto stoickým klidem. Prince s ní zkouší mladičký, sotva dvacetiletý tanečník Vadim Muntagirov (který byl mimochodem stejně jako Daria Klimentová při pražské premiéře přítomen). Ten je na podobné zacházení zvyklý, má za sebou dlouhá léta studií na minské konzervatoři, která sama o sobě připomínala tvrdý vojenský výcvik.

Soubor nervózně čeká na přílet Poliny Semionové, která tančí v Berlíně a má problém s vydáním víza, aby mohla přicestovat do Londýna. Dny ubíhají, ambasáda dělá problémy a nakonec je nad slunce jasné, že hlavní roli při slavnostní premiéře bude muset odtančit Daria. To je samozřejmě rána pro Deana, který tak pro tu nejdůležitější noc přišel o svou protežovanou favoritku. Vše ale naštěstí končí happy endem. Premiérové představení Labutího jezera je grandiózním finále. Soubor při něm sklidí obrovský úspěch a nejen pro Vadima, ale i pro Dariu je toto vystoupení jedním ze životních úspěchů. Nadšené kritiky je přirovnávají k Fonteynové a Nurejevovi - a co víc, od té doby tvoří dokonalý taneční pár.

Agony & Ecstasy: A Year with English National Ballet je nádherný snímek. Na divadelní scéně vypadá všechno tak lehce a jednoduše a do toho, co všechno za tím stojí, nemají běžní diváci vůbec šanci proniknout. Toto strhující drama jim to ale umožní a podmanivá podívaná je během pěti minut vtáhne do děje. Ve filmu hraje prim napětí, energie i ladná éterická krása pohybujících se tanečnic. Doufám, že se brzy objeví i na českých televizních obrazovkách. Stálo by to za to.