Bára Hrzánová: Jsem ráda na světě

Praha – Její tvář neustále zdobí úsměv. Bára Hrzánová jede v momentálním „trendu“ pozitivního myšlení, navíc stíhá točit filmy, zpívat v kapele i hrát v Divadle Na Jezerce. Tam právě zkouší třetí pokračování příběhů Heleny Součkové podle předlohy Ireny Douskové. Osmačtyřicetiletá herečka v Helence našla životní roli. Inscenace má premiéru 12. prosince.

Příznivci dnes už legendární divadelní adaptace Hrdý Budžes mohou jásat. Na prkna, co znamenají svět, se totiž dostává i finální pokračování Darda. Dousková ve své nejnovější publikaci představuje Součkovou jako dospělou ženu, která řeší problémy s manželem, ale i závažnou nemoc. Přesto si autorka zachovala Helenčin typický nadhled a humor. 

Sama Hrzánová přiznává, že má hořko-sladké příběhy v oblibě. Dodává, že něco z hrdinky spisovatelky Douskové dříme i v ní, neboť mají obě dámy dost společného. „Sama jsem ale zvědavá, kam se nám to představení posune,“ říká. Přeřadit z dětské role do té dospělé pro ni není problém. „Víte, já jsem se od těch sedmi let psychicky taky moc neposunula,“ směje se. I po pěti stech reprízách bere Součkovou jako součást svého života. 

Jak již bylo řečeno, mimo herectví se Hrzánová věnuje i hudbě. Se svým synem účinkuje v kapele Condurango, jež nese název po hořkém vínu k podpoření chuti, které si dříve kupovala za sedm korun. V nejbližší době chystá formace novou nahrávku s názvem Druhá máma. „Nejsem muzikant, ale vždycky jsem měla touhu mít skupinu,“ vysvětluje zpěvačka, důvody, proč začala hudbu skládat už ve třetí třídě. 

Na škatulky i názory ostatních lidí nedá herečka dopustit. Má klidnou jogínskou povahu, navíc se zajímá o buddhismus. I tak se ale cítí být křesťankou. „Buddhismus je jen jedna řeka, která občas sílí. Kdyby nebylo buddhismu, nebylo by křesťanství. Nevidím v tom tedy žádný rozkol,“ krčí rameny. 

Rozhovor s Barborou Hrzánovou (zdroj: ČT24)

„Mám šťastnou povahu a jsem ráda na světě,“ tvrdí o sobě. Naučila se totiž meditační zvyk, který jí pomáhá k pozitivnímu naladění. „Každé ráno, když otevřete oči, tak se začněte smát,“ doporučuje. Zpočátku to jde ztuha, pak prý návyk vydrží a všechno jde zlehka. Štěstí jí přináší i indiánské pírko zapletené do vlasů. A proč jej má? „Protože jsem Vinnetou,“ vysvětlí s lehkostí sobě vlastní.

Vydáno pod