Praha – Současný balet není pouze krásný umně zvládnutý pohyb, nebo prostředek jak vyprávět dramatický příběh. Tanec má nevyčerpatelné možnosti - abstraktní, rituální, surrealistické. Přesvědčili se o tom diváci, kteří ve čtvrtek 15. listopadu navštívili pražské kino Aero, kde se konal přímý přenos inscenací souboru holandského Nederlands Dans Theater, které je nerozlučně spjato se jménem Jiřího Kyliána, kterému byl večer věnován.
Balet v kině: Kylián kreslí pohyb do elektro Bacha i podvědomí
Večer nabídl dvě choreografie českého rodáka a dlouholetého uměleckého vedoucího NDT Jiřího Kyliána doplněné o díla jeho choreografického odchovance Medhi Walerského a současného uměleckého ředitele souboru Paula Lightfoota. Taneční představení se přenášelo z hlavní scény NDT Lucent Danstheater v Haagu. Přenosy kromě kina Aero uvedly ještě Dům kultury (Ostrava), kino Radnice (Jablonec nad Nisou) a Velké kino (Zlín). V této sezoně se do českých kin dostanou ještě tři inscenace z NDT.
Svěcení jara je mýtus
Program rámovaly dvě choreografie Kyliánových blízkých kolegů Medhi Walerského a Paula Lightfoota. Večer zahájila choreografie Chamber Walerského, který se k choreografii dostal jako vynikající tanečník NDT. Dílo je inspirováno Stravinského Svěcením jara, rituálem návratu plodnosti a života. Walerski má vynikající cit pro prostor, který dokáže sebejistě s lehkostí ovládnout v celé šíři i hloubce. Divoký kmenový tanec stupňuje napětí, ve kterém mohou plně vyniknout syrové a vášnivé duety. Prolíná se zde kolektivní i individuální paměť člověka, jedinec a tlupa.
Vyznění kreace je podmíněno dramatickým osvětlením, ve kterém temnotu a modré stíny střídají jasně bronzové až rudé figury hrdinů. Chamber se stává mytickým soubojem světla a temnoty, řádu a chaosu, života a smrti. Bouřlivou a rytmickou symfonii přímo pro toto představení složil mladý britský skladatel Joby Talbot.
Philip Glass, sex a smrt
Na druhém konci večera se představila choreografie Paula Lightfoota a Sol Leónové Swan Song/Labutí píseň z roku 2010. Kompozice byla věnována tanečnímu mistru Stafanu Žeromskému, který s tímto dílem příznačně skončil svou taneční kariéru. Slavný skladatel Philip Glass napsal speciálně pro tento balet novou sugestivní „skladbu s repetitivními strukturami“ Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr.
Labutí píseň je tradičně metaforou označující předsmrtnou krásu, posledního veliké dílo autora. Podle pověsti labuť celý život mlčí, aby ve chvíli své smrti zazpívala nádhernou píseň. Druhou velkou metaforou choreografie jsou schodiště, která v symetrické pohyblivé dvojici tvoří scénu. Schody, které jsou symbolickým prostorem vzestupu i pádu, vymezují dějiště frenetického, sexuálního zjevení před branami smrti. Proudění bolestných a neustále se odcizujících i kolabujících duetů stupňuje napětí černé mše dvou hlavních pudů člověka, kterými jsou eros a thanatos.
O vrchol složeného večera se nicméně postarala ústřední části, tedy dvě Kyliánovy choreografie z jeho nejslavnějšího „černobílého období“ Sladké sny/Sweet Dreams a Sarabande (obě z roku 1990). V tomto vizuálně podmanivém období pracoval exkluzivně s kostymérkou Joke Visserovou a světelným designérem Joopem Caboortem.
Klauniáda, jablka a elektro Bach
Obě představení se dají chápat jako cesta do duše, podvědomí člověka. Sweet Dreams jsou podivuhodným snem noci svatojánské, kdy se něžná klauniáda faunů nezřetelně přelévá v noční můru. Pozoruhodné je použití rekvizity zelených jablek, která s lehkostí střídají bohatství možností symbolického znamenání: jablka jsou tu očima, ňadry, jablkem poznání, kamenem úrazu, kamenem úhelným i drahokamem. Balet je ovlivněn pražskou Laternou magikou a hudbou Antona Weberna.
Jiří Kylián / Sladké sny/Sweet Dreams v NDT
I druhá choreografie, Sarabande, si ironicky hraje s lidským podvědomím, unikavostí snu, který je groteskní, erotický i hrozivý. Kylián se především představuje jako choreograf s úžasným a výjimečným smyslem pro humor. Přitom nikdy není samoúčelný, pitvoření doplňuje strukturu klidu a explozivního pohybu, který náhle propuká vždy překvapivým způsobem. Jakási „mužská komedie“ pro šest tanečníku je poctou mužné energii, komediantství i klasické kráse těla.
Tanečníci také vytvářejí svébytný hudební doprovod, ať už tleskání, křikem, hučením nebo výdechy. Hudební doprovod vznikl na základě sarabandy Johanna Sebastiana, kterou ovšem výrazně elektronicky upravil Dick Heuff. V de facto nové skladbě se občas objeví citace z originální barokní hudby. Představení se surrealisticky probourává hluboko do nitra a vyvolává překvapivě silné emoce děsu, vzrušení i dětské radosti. Představení opět připomnělo, že Kylián se právem počítá k vizionářům současného tance.
Jiří Kylián opustil jako dvacetiletý tehdejší Československo a přes angažmá ve stuttgartském baletu se dostal do Nizozemského tanečního divadla, souboru, který vznikl odtržením skupiny tanečníků z Holandského národního baletu s touhou věnovat se tanečním experimentům.
Brzy se stal jeho šéfem a v roce 1978 ho inscenací Sinfonietta přivedl na cestu k velké mezinárodní slávě. Za více než 50 let existence souborem prošli slavní choregorafové jako Hans van Manen, Ohad Naharin, William Forsythe, Nacho Duato, Mats Ek a řada dalších. Současným uměleckým ředitelem souboru je právě choreograf Paul Lightfoot. Z českých tanečníků v souboru působili například zakladatelé 420people Václav Kuneš a Nataša Novotná.
Balet v kině, díky
Kylián je autorem více než osmdesáti choreografií, z nichž velkou část převzalo na čtyřicet předních světových souborů včetně Národního divadla v Praze. Snoubí se v nich taneční prvky klasiky i moderních směrů a vyznačující se překvapivou nápaditostí, romantikou, groteskním klaunstvím i rituální závažností.
I „pouze“ v kině byly Kyliánovy kompozice úžasnou zkušeností, za kterou lze poděkovat projektu Balet v kině. Prvním z baletních přenosů se stal již roku 2009 složený večer Les Ballets Russes z Pařížské opery. V současnosti na projektu participuje více než 20 kin v České a Slovenské republice. Držitelem licence na přímé přenosy a projekce Bolšoj baletu z Moskvy a Nederlands Dans Theater z Haagu do České republiky je distribuční společnost Aerofilms.
Další přenosy z Nederlands Dans Theater 2012/13
20. prosince 2012 v 19:45 - Večer s León & Lightfootem (živě)
7. února 2013 v 19:45 - Večer s Crystal Pite (živě)
30. května 2013 v 19:45 - Večer s Ekmanem, Eyal & Beharem, Leόn & Lightfootem, Ingerem (záznam z dubna 2013)