Mše Jakuba Jana Ryby – jeden ze symbolů Vánoc

Praha – K vánočním svátkům a období adventu neodmyslitelně patří zlidovělá mše Hej mistře! Jakuba Jana Ryby. Nejen křesťany oslovuje tato melodie rožmitálského kantora. V průběhu let se stala jakýmsi symbolem českých Vánoc, stejně jako kapr, stromeček, dárky nebo Ježíšek. První provedení Rybovy České mše vánoční pravděpodobně zaznělo při půlnoční mši v noci ze 24. na 25. prosince roku 1802 v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále.

Premiéra Rybovy mše zazněla před nepříliš velkým počtem posluchačů v malém vesnickém kostelíku ve Starém Rožmitále. Jakub Jan Ryba ji složil v roce 1796. Svým radostným poselstvím a poetikou musela zaujmout hned napoprvé, celkem rychle se totiž rozšířila po kraji. „Je to skladba, kde autor nic nepředstírá, tvoří jasně a prostě, nemyslí na kontrapunkt a mistrovskou skladbu, ale na posluchače. Pod rukama, možná aniž to sám tuší, mu vzniká opravdu geniální kus,“ popisuje skladbu varhaník a dirigent Robert Hugo.

Hubert Hoyer, předseda Společnosti Jakuba Jana Ryby:

„Ryba předběhl svou dobu. Různé novátorské činy, které prováděl ve škole, se některým rodičům nelíbily, pokládali je za zbytečné. Ryba měl ale i své zastánce a už na přelomu 18. a 19. století měl své jméno. Byl znám především za hranicemi města, třeba byl jmenován čestným občanem města Plzně.“

Hoyer také připomíná, že Ryba tuto mši zkomponoval především pro lidi. Je nejen posluchačsky vděčná, ale nečiní nijak přehnané nároky ani na interprety. Sbory zvládnou amatéři, stejně tak orchestrální party. Prubířským kamenem vystoupení je proto hlavně chlad, který kostely v zimě většinou prostupuje skrz naskrz.

Rybova mše je ryze česká, původní partitura se nedochovala

Rybova mše má málo společného s tradiční latinskou mešní kompozicí, snad jen formální členění. Jde spíše o vánoční hru o zvěstování a příchodu pastýřů k jesličkám. K její oblíbenosti přispělo jistě i to, že je ryze česká. Ryba ji napsal záměrně prostým stylem, aby byla co nejvíce srozumitelná. Původní partitura se nedochovala. „Originální je jen obálka, v níž byl uložen opis skladby. Opisů je řada, některé mají odchylky. Na to, jak zněla skladba tak, jak ji Ryba opravdu napsal, s jistotou nedovede odpovědět nikdo,“ vysvětluje Hoyer.

Církvi se popularita České mše vánoční svého času moc nezamlouvala. Svědčí o tom například autentická poznámka neznámého církevního hodnostáře na klatovském opisu „Rybovky“ z roku 1864: „Slátanina tato, kteráž za bezpříkladnou urážku církevní hudby považována býti musí, jest po dlouhá léta okrasou Narození Páně v Klatovech a běda řediteli kůru, kdyby kocovina tato neprovozovala se aspoň dvakrát o Vánocích…“ Skladba vyšla v roce 1930 poprvé tiskem a její renesance vlastně nikdy nepřestala. Naopak pronikla i do Evropy a je jedním z nejhranějších českých děl.

Dnes nese v Rožmitále jméno Jakuba Jana Ryby zdejší škola, stejně jako základní umělecká škola. Působí tu i Společnost Jakuba Jana Ryby, která pečuje o jeho odkaz. Rodák z Přeštic na Plzeňsku (26. října 1765), všestranně nadaný umělec i spisovatel a také pokrokový učitel, ukončil svůj život sebevraždou 8. dubna 1815. Nebylo mu ani 50 let a mnoho radosti ze života si neužil. Možná těch pár šťastných chvil vtělil hluboce věřící Ryba právě do díla, které jej tak nečekaně proslavilo.

Vydáno pod