Protiválečnou satiru Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Hašek nestihl dokončit, přesto mu sepsaná tetralogie posmrtně vynesla celosvětový úspěch. Na mušku si totiž bere žalostné poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku a chaos panující v atmosféře počínající války.
"Kéž bychom byli národem Švejků…
… protože Švejk je vynikající v tom, že je chytrý, a přitom to nedává najevo. Vypadá, že je hloupý, ale přitom je vlastně chytrý. I v situacích, které jsou mezní, zachovává klid, převahu a vnitřní chytrost. Dokáže prohlédnout věci na dno. K tomu je ale třeba vzdělání i zvláštní obratnosti, které mi říkáme odborně mystifikace, tedy uvedení v omyl." /literární historik a haškolog Radko Pytlík/
Vulgární, pivní a ostudný
Z literární postavy, jíž Josef Lada vtiskl kreslenou podobu, se stal symbol českého národního charakteru, což v některých lidech dodnes vzbouzí značnou nevoli. S vlastnostmi růžolícího vojáka totiž souvisí předstírání vlastní hlouposti, simulantství, lenošství anebo vypočítavé pokrytectví. Alespoň tak na dílo nahlížejí ti, jež odmítají umístit vedle pojmu „češství“ rovnítko s údajně pohodlným, pivním, a navíc zbabělým národem. Vykreslení švejkovského lidu coby lidu povrchního a nehrdinského vnímají současní kritici coby prvek devalvace. Ostatně nejsou jediní.
"Švejk není Švejk, Švejk je všechno kolem.
Švejk je jenom část Haškova humoru a recese. Jeho dílo obsahuje i obsáhlý Dakameron humoru a satiry, Strana mírného pokroku to je dalších asi 400 stran a mnoho dalších povídek. Švejk ovšem začal žít vlastním životem, každý v tom vidí něco jiného." /Richard Hašek, vnuk Jaroslava Haška./
Zastání mají totiž také v minulosti, namátkou konkrétně u spisovatelů Viktora Dyka a Jaroslava Durycha, kteří o výtvoru svého kolegy nehovořili příliš lichotivými slovy. Literární vědec Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu souhlasí s jejich přesvědčením, že Švejk je považován za kultovní mýtus, aniž by se někdo doopravdy zamyslel, proč tomu tak je. Studenti podle jeho slov knihu již dávno odepsali a příběh znají spíše z filmů.
Rozhovor s Radko Pytlíkem
Rozhovor s Radko Pytlíkem
90. výročí úmrtí Jaroslava Haška
Rozhovor s vnukem Jaroslava Haška Richardem
Obava z vnímání Čechů jako vulgárního národa bez špetky sebeúcty však může podle některých přesahovat i do zahraničí a neustálým vyžíváním se ve švejkovství tyto pomluvy prý Češi ještě více přiživují, což má za následek ztrátu jejich vážnosti.
Dílu se mimo prohnilé charakteristiky hlavního hrdiny vyčítají i ony růžové brýle, s nimiž je pohlíženo na útrapy 1. světové války. Pocit zkázy nebo konec civilizace, jež boje přinesly, údajně spisovatel přehlíží. Z jeho pohledu vypadá tragická událost jako jeden velký „mejdan“, což Haškovi zazlívají nejen historici.
Švejk na filmovém plátně
Byla jen otázka času, kdy se po knize vrhnou první filmaři a převedou ji na plátno. Jako jeden z prvních tak učinil režisér Karel Lamač, který v roce 1926 naservíroval hned dva díly s Karlem Nollem v hlavní roli. O pár let později se k němu přidal Martin Frič, jehož verze se Sašou Rašilovem st. patří k téměř neuváděným, avšak stále ceněným. Kompletní kopie filmu se totiž nedochovala a snímek nemá ani hodinu. V roce 1954 následovaly epizodky loutkového filmu Jiřího Trnky a o dva roky později nejznámější klasika s Rudolfem Hrušínským, kterou zfilmoval Karel Steklý.
Laskavě a s nadhledem
Sociologové si kladou otázku, proč se tedy se zdánlivě nelichotivým Švejkem s oblibou nepřestáváme ztotožňovat. Někteří jsou toho názoru, že obrana proti mocenské přesile v tomto případě vystoupila z literární fikce a stala se skutečností. Ať už se jedná o švejkování za normalizace, tedy vymezení se vůči nepříteli, kterému se nebylo možno postavit se zbraní v ruce, nebo kdykoliv během marných bojů s byrokracií či se soudy. Z pojmu „švejkovina“ se tak stalo vše, co se sice tváří vážně, ale ve finále to vyzní jako karikatura.
Dílo Jaroslava Haška však nachází tedy také zastánce, pro něž tlouštík v dobrém symbolizuje ironii, satiru, lidskost i laskavost. Nebere se příliš vážně a na svět pohlíží vlídnýma očima. Ve světě literárních hrdinů přináší určité osvěžení – pryč s dokonalými hrdiny, kteří se pro dobro věci vrhnou ze skály. Švejk se svým chováním blíží obyčejným lidem, protože ne každý může býti hrdina…
Osudy dobrého vojáka Švejka s ilustracemi Josefa Lady
Milovníci Švejka také upozorňují na to, že spisovatel přišel s nadčasovou lidskou typografií, která se dá aplikovat na společnost 21. století, což je důvod toho, proč jeho fenomén žije i po devadesáti letech. Švejkování neberou nutně hanlivě už vzhledem ke Švejkově popularitě za hranicemi.
S humorem sobě vlastním vytvořil rodák z Prahy kultovní postavičku, ať již chceme, nebo ne. Polemiky o tom, zdali jsou Češi národ Švejků, tedy zřejmě nikdy zcela neutichnou.
