Divadlo v Řeznické pokračuje v osvědčené řadě divácky přitažlivých dramatických titulů s obsazením pro dva herce (Špatná ženská, Po zkoušce, Sheldon a jeho matka paní Levinová). Inscenací Johna Murrella Ještěrka na slunci dostali slušivou partnerskou příležitost Hana Maciuchová a Jaroslav Satoranský. V překladu Alexandera Jerie a v režii a výpravě Jany Kališové ztvárňují vrtošivou starou dámu, slavnou francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou, a jejího empatického tajemníka George Pitoua.
Decentní Ještěrka na slunci
„Jako nějaká stará ještěrka, která si hoví ve sluneční lázni,“ komentuje neúprosné plynutí času a přímořské vedro znavená herečka, pracující na svých pamětech. Na scéně je křeslo, stolek, gramofon, pohovka a židle. Slunce žhne vydatně. Trénink mozku začíná. Pitou je hned hereččinou maminkou Judith, „jednou z nejúžasnějších žen v Paříži“, hned zase siláckým manažerem amerického turné či představenou kláštera. Pochopitelně z donucení, ale jde mu to obratně (pan Satoranský je - zvláště s vějířem či kapesníkem na hlavě - neodolatelný). Paměť lze osvěžit též hudbou. Zní deska Mary Gardenové, zpěv se proplétá sarkastickými vzpomínkami na matku.
Kostýmy Radky Šedové nepostrádají romantiku a důstojnost. Pitou má pruhovanou vestu, za černým písařským stolkem vypadá velmi seriózně. Sarah je v elegantní béžové, sladěna i s přehozem pohovky. Kulhá přirozeně (dávný pracovní úraz, vedoucí k amputaci nohy), hovoří exaltovaně a přítele s rozkoší sekýruje. „Pomalu mizet ze světa, jak nedůstojné.“ To je to, co jí štve a proti čemu bojuje. Třeba tím, že si něco umane. Působivé kontrasty vznikají ve chvíli, kdy Sarah zaujatě vede svůj hvězdný monolog a praktický Pitou nezúčastněně hledá v lejstrech zápisky k memoárům. Příležitost vztahové rekapitulace později dostává i on, když je vyzván, aby se svěřil s příběhem o vlastním studu a snoubence, co ho opustila.
- Ještěrka na slunci / Jaroslav Satoranský, Hana Maciuchová zdroj: Divadlo v Řeznické
- Ještěrka na slunci / Jaroslav Satoranský, Hana Maciuchová zdroj: Divadlo v Řeznické
Text je citlivě komponován s úryvky francouzských melodií a místy s pianem. Světlo jako na starých obrazech. Nasvícení, spolu s dialogy a drobnými činnostmi, vytváří střídavé barevné party, civilní situace v bílé a oranžové barvy motivů minulosti. Druhá část začíná efektně, Sarah v nočním úboru roznáší malé lucerny, popíjí a připomíná si smrt i avantýry manžela Jaquese. Splín rozptýlí věrný Pitou, když s ní shovívavě hraje noční plážovou scénu, v níž je Oscarem Wildem. „Chci se šklebit na smrt,“ sykne Sarah. Je srpen, dlouhé letní dny a zdánlivě spousta času…
Kultivovanou Ještěrku na slunci (s trefně náladovou jevištní legendou) je možno v Divadle v Řeznické vidět 25., 26. a 30. ledna, vždy od 19:30. Pro decentnost ztvárnění a relativní nepřekvapivost kompozice bych ji doporučila spíše starší generaci konzervativnějšího divadelního publika. Komorností děje a způsobem interpretace by se Ještěrka zrovna tak hodila i do pražské Violy.
- Ještěrka na slunci / Jaroslav Satoranský zdroj: Divadlo v Řeznické
- Ještěrka na slunci / Hana Maciuchová zdroj: Divadlo v Řeznické
O AUTOROVI. Dramatik, překladatel, režisér a operní libretista John Murrell se narodil v roce 1945 v Texasu. V roce 1968 trvale přesídlil do Kanady, nyní žije v Calgary. Coby učitel na základní škole psal hry pro své žáky. Dramatické tvorbě se začal plně věnovat od poloviny sedmdesátých let. Ještěrku na slunci napsal v roce 1977 a brzo na to byla inscenována. John Murrell získal několik prestižních cen, jeho hry byly přeloženy do patnácti jazyků a hrány ve třiceti zemích světa.