Sedm fotografických souborů vítězů a finalistů 8. ročníku soutěže FRAME012 vystavuje do 10. února Leica Gallery Prague ve Školské ulici v Praze 1. Prezentovaná kolekce je přehlídkou především odlišných přístupů fotografova vidění ke zvolenému tématu, kdy do média fotografie vstupují kompilace technik z jiných výtvarných oborů – trojrozměrné modelování skutečnosti, koláž, a dokonce i prvky inscenovaného divadla – a kdy, dovedeno do krajnosti, fotograf už nemusí ani fotit, aby vzniklo nové fotografické dílo.
Stvoření umělé reality, krutí bohové i plodný chaos v mladé fotografii
Pětičlenná mezinárodní porota vybírala ze 130 prací studentů fotografických ateliérů vysokých škol a mladých profesionálních fotografů, kterým je soutěž určena. 8. ročníku se zúčastnilo 101 fotografů z České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska. Vysokou úroveň ateliérů fotografie na českých vysokých uměleckých školách dokládá i tato soutěž: Jejich studenti získali první i druhou cenu soutěže FRAME012, zvláštní Cenu Leica Gallery Prague a další dva se probojovali do nejužšího výběru finalistů.
Organizátoři soutěže hovoří o vzácné shodě mezi porotci při výběru do nejužšího okruhu soutěžních prací, které postoupily do finále a aspirovaly na hlavní ceny. Z této závěrečné kolekce a především ze základního souboru 130 zaslaných prací, což můžeme považovat za jakýsi statisticky relevantní vzorek, se porotci pokusili formulovat stav současné fotografie tvořené nastupující generací a hlavní oblasti jejich odborného zájmu.
Zmínili převažující oblast tzv. inscenované fotografie, často dotvořené v počítači, další jsou fotografie mapující periferie a banální objekty, které mohly vzniknout „všude a nikde“, a minoritní část prací, které se vracely k odkazu modernistické fotografie, experimentu a abstrakce. Všichni porotci shodně konstatovali, že výrazně chyběla dokumentární nebo reportážní fotografie.
Co z toho vidíme na výstavě? Nejblíže cestovatelskému dokumentu či turistické fotografii je konceptuální fotografický projekt Dual Authenticity autorské dvojice Martin Novák a Tomáš Lumpe (CZ, 2. cena), ve kterém se autoři pokusili aplikovat principy turistické fotografie jako prostého zachycení reality několika (v tomto případě dvěma) fotografy najednou ve stejnou dobu na stejném místě. Vznikly tak téměř identické fotografie, přesto však jemně definované osobností fotografa, jeho viděním a fotografickými schopnostmi.
- Martin Novák a Tomáš Lumpe / Dual Authenticity zdroj: Leica Gallery Prague
- Martin Novák a Tomáš Lumpe / Dual Authenticity zdroj: Leica Gallery Prague
Často se hovoří o krizi dokumentární fotografie, těžce poškozené všeobecnou krizí důvěry ve skutečnost jako takovou, protože v době digitálních médií a snadné manipulace s obrazem v grafických programech nelze věřit skoro ničemu. Na tomto souboru cítíme, že nás samotné dohání zrychlené vnímání dnešní doby a někde v hlavě zakódovaná a katastrofickými obrazy v médiích léta trénovaná potřeba silnějších zážitků; jako by nám prostá realita nestačila. Klidné vyprávění autorů tohoto cyklu dvojitými, nijak drastickými obrazy z míst putování, které nepatří mezi turistické „top ten“, vyžaduje od diváka disciplínu a hledání jemných nuancí proměn zachycené skutečnosti.
Výrazně osobitými a emocionálně působivějšími počiny „cestovatelské“ fotografie jsou dva cykly: Trivial Stories – Trip to Mountains Zuzany Pustaiové (SK, 3. cena) a To the Mountains Daniela Peschla (SK, finalista soutěže). Nejsou to skutečné cestovatelské fotografie, oba autoři na rozdíl od výše uvedeného cyklu těžce manipulují skutečností. Zuzana Pustaiová nechává putovat své prarodiče do hor, aniž opustí obývák v paneláku. Z domácích zdrojů a několika skutečných kousků turistické výbavy, jako jsou mapy, vařič, dalekohled, batoh, pohorky, a lesa z pokojových květin, vytváří trasu a po ní nechává babičku s dědečkem putovat, poněkud překvapené, leč užívající si tuto milou hru na horskou túru. Autorka se s minimem jednoduchých rekvizit stává režisérkou poetické hry Banální příběhy – výlet do hor na domácím jevišti a nepřímo navazuje na principy lidového divadla, jehož jednotlivá dějství zachycuje fotoaparátem.
- Zuzana Pustainová / Trival Storie - Trip to Mountains zdroj: Leica Gallery Prague
- Zuzana Pustainová / Trival Storie - Trip to Mountains zdroj: Leica Gallery Prague
I Daniel Peschl se s foťákem vydává do hor, tentokrát do severských lesů, kde podle severských ság není moc prostoru pro milosrdenství a dobré konce příběhů, jak se ve skutečné realitě bohužel stává. Inspirací k tomuto souboru byly písně norské black metalové skupiny Satyricon. Peschl fotografickým médiem transformuje jednotlivé výjevy i postavy severské mytologie do současnosti, aniž je vytrhuje z přirozeného prostředí lesa a horských štítů. Zachovává jejich temnotu a vyhrocuje zobrazené výjevy k drastickým a definitivním koncům – sekera zatnutá do špalku a navršené usekané lidské ruce a nohy jsou hromadami klestí a dřeva na podpal, oběšenci v montovaných obytných buňkách, supermarket jako Valhalla, bůh zabalený v plátně ležící na cestě, uhynulý božský kůň Sleipnir v bělostném sněhu a tratolišti krve… Přesto je to kupodivu optimistický cyklus nepostrádající prvky chlapského, setsakra černého humoru s nevyřčeným varováním, že jsme se přestali bát lesa a mocností v něm sídlících. Chyba!
- Daniel Peschl / To the Mountains zdroj: Leica Gallery Prague
- Daniel Peschl / To the Mountains zdroj: Leica Gallery Prague
Malými klenoty, které by dokázaly stát i jako samostatné sochařské objekty, je autorsky stvořená realita z rostlin, hub, ptačího peří, větví a dalších přírodnin v cyklu Forestmades Michaely Čejkové (CZ, finalistka soutěže). Vznikl sběrem materiálu v lesních parcích finských Helsinek při studijním pobytu autorky. V ateliéru stvořila „nové“ rostliny a houby, a aby zachovala základní metody vědecké práce, dala jim latinské názvy a zapsala datum a místo sběru nového rostlinného druhu. Zachovává i jistou starosvětskost klasické výstavní praxe přírodnin – vitrína s výrazným rámem, černý podklad, naaranžování a popis rostliny v ní. Fotografie je to tedy „dokumentární“, završující sbírkotvornou „vědeckou“ práci. Cyklus Michaely Čejkové kromě fotografických kvalit vypovídá o jejích dalších uměleckých schopnostech: výtvarné představivosti s výrazným smyslem pro tvar a sošnost objektů, manuální zručnosti, důslednosti v dodržování zvolené metody vzniku fotografického cyklu. Cyklus Forestmades je stoprocentní mystifikací, která se pouze tváří jako věcná realita stvořená z fragmentů všeobecně známých přírodnin.
- Michaela Čejková / Forestmades zdroj: Leica Gallery Prague
- Michaela Čejková / Forestmades zdroj: Leica Gallery Prague
Držitelka 1. ceny soutěže FRAME012 Vendula Knopová (CZ), kterou získala za cyklus Interpretujeme, vsadila na ateliérovou komponovanou fotografii. Zářivě bílá velká plocha zadní stěny je plátnem pro výjevy, které volně kombinují symboly držení královské moci světské i božské. Císař na stolci s jablkem a násadou od koštěte místo žezla, královna v róbě na gymnastickém koni v prostředí tělocvičny, Kristus s přiznanou „krví z kečupu“ přišpendlený ke stojanu a další výjevy mají formu fiktivních edukačních plakátů pro základní školy na téma Jak veliký byl Karel Veliký? Stylem pop artu, za použití banálních věcí jako atributů královské moci, kontrastu základních barev a civilního ladění výjevů těchto fotografických obrazů, je věku dnešních žáků asi nejblíže. Pokud tohle bylo hlavním cílem uvedeného fotografického souboru, pak byl účel splněn, ale v dlouhodobějším horizontu bude tato metoda ztrácet na síle uměleckého vyjádření. Byla použita už mnoha tvůrci a nic nového nepřináší. Zcivilnění atributů a tím odbožštění majestátu vládce v odkazech na esteticky zažité a slavné obrazy známé z historie v tomto případě postrádají prvek kreativní hry s vyšším a trochu rafinovanějším přesahem – pouze posadit královnu na koně v tělocvičně je málo. Daniel Peschl silou svých „black-heavy metal“ obrazů zachovává velikost severských bohů, byť krutou a tragickou, byť i „zcivilněnou“ 20. stoletím, avšak zde je to pouhá degradace, laciná, prvoplánová a postrádající hlubší smysl. Pokud tam je, divák si ho příliš nezapamatuje. Možná je to ale tím, že se už nedovede dívat jako dítě.
- Vendula Knopová / Interpretujeme zdroj: Leica Gallery Prague
- Vendula Knopová / Interpretujeme zdroj: Leica Gallery Prague
Zbývají dva soubory z vítězné přehlídky FRAME012: In Between Time Michaely Pospíšilové Králové (CZ, Cena Leica Gallery Prague) a To My Grandparents Štěpánky Pasekové (CZ, finalistka soutěže). První, snový cyklus fotografických koláží Uprostřed času umožňuje předkům Michaely Pospíšilové Králové potkat se v jednom nedefinovaném prostoru. Všímá si opakujících se témat, postojů a situací na starých rodinných fotografiích mnoha generací, postavy vstupují do prostoru, kamsi směřují, vystupují z něj, vyprávějí útržky příběhů a tímto nečekaným setkáním spojují minulost s přítomností. Spíš než o fotografických kvalitách autorky v obvyklém slova smyslu je tento cyklus o schopnosti ponořit se do hlubin času, ctít osobní příběhy, o umění vyprávět a také o zdatné práci s grafickými programy. Počítačově upravené fotografie zachovávají střípky mnoha významových a také barevných rovin původních materiálů. Fragmenty sépiově hnědého, černobílého, šedozeleného a nažloutlého papíru s akcenty ostrých barev z nejnovějších fotek rodiny a také části předmětů, výraz tváře, postoje a pozice postav jsou s citem pro detail i celek spojeny v nenásilný příběh podaný schopným vypravěčem.
- Michaela Pospíšilová / In Between Time zdroj: Leica Gallery Prague
- Michaela Pospíšilová / In Between Time zdroj: Leica Gallery Prague
Unikátním a vrcholným souborem představeným na výstavě vítězů a finalistů FRAME012 je abstraktní cyklus Štěpánky Pasekové To My Grandparents. Porota vybrala její dílo jako jediné z nemnoha pokusů o abstraktní a experimentální práci s médiem fotografie. Autorka experimentovala s filmem natočeným kamerou pracující na principu dírkové komory a podle vlastních slov po mnoha pokusech, hledání nových postupů a také chybách dospěla k výsledku, který nečekala. Každý jednotlivý obraz je vyvržením světla a stínu z nitra fotografického pásu, náhlým a nečekaným zachycením neviditelných procesů, které se dějí uvnitř, dříve než ho ukázní a zpracuje optika a mechanika aparátu. A protože cyklus vznikl jako reakce na úmrtí osob jí nejbližších a byl zamýšlen jako fotografický pomník babičce a dědečkovi, můžeme fantazírovat o ohni a vstupu duší zemřelých do světla a stínů zásvětí; dírková komora a plynutí pásu, stočeného hada času, zachytily něco neobyčejného, cosi mimo realitu smyslů, zachytily fascinující krásu chaosu světelných bodů i symetrie, která je zformována v okraji časoprostoru. Tak skvělý výsledek je, jak autorka skromně připouští, dílem náhody, ale už teď můžeme tvrdit, že směr jejího fotografického uvažování a to, s jakou odvahou se vydává nevyzkoušenými cestami, jsou zárukou, že se od ní dočkáme ještě dalších pozoruhodných projektů.
FRAME012: výstava vítězných fotografií mezinárodní fotografické soutěže (ČR, SR, Polsko, Maďarsko). Kdy a kde: Leica Gallery Prague; do 10. 2. 2013.