Antická tragédie podle Sedláčka: Ženy, které nenávidí muže

Ono je vždycky něco za něco. Je těžké myslet zároveň na smrt i na život. Co my víme o ztrátách těch druhých… Ženy, které nenávidí muže - ponurý kriminální příběh v režii Roberta Sedláčka není vhodný pro luštitele sherlockovských záhad, naopak příznivci noiru a drsné školy by si dnes ve 22:10 na ČT1 mohli přijít na své.

Ženy, které nenávidí muže jsou pokračováním spolupráce scenáristy Zdeňka Zapletala a režiséra Roberta Sedláčka, kteří se poprvé potkali při natáčení televizního filmu Sráči. I ten se odehrával v policejním prostředí (a vznikal v Ostravě), ironizující pohled na zločince i zkorumpované ruce zákona ale v nejnovějším počinu chybí.

Rýpnutí si tvůrci neodpustili jen v názvu. Paroduje, jak každého zřejmě hned napadne, jeden z dílů Larssonovy trilogie Milénium, kterou kdo nečetl, jako by nebyl. „Je to úsměšek nad celou severskou detektivkou, která nic zajímavého neříká. Všichni kolem ní běhají, jako kdyby to byl nějaký zázrak, přitom je recyklovaná,“ netají Sedláček, že on severské horečce rozhodně nepropadl.

Název je ale také, prostý vší ironie, popisem sériové vražedkyně, která si říká „nevěsta“ a jako podpis nechává na místě činu laciný snubní prstýnek. Doplňování skládačky, jež by vedla k dopadení nevěsty, je ale ve filmu vlastně vedlejší. Koneckonců pro odhalení, která z postav je vrah, nemusíte být zrovna Sherlock, nemluvě o tom, že některé věci (jak ostatně ani tvůrci nezakrývají) se vzpírají selskému rozumu.

Ženy, které nenávidí muže / Norbert Lichý, Jiří Langmajer
Zdroj: Rostislav Šimek/ČT

Sedláček na natočení této kriminálky kývnul prý s podmínkou, že si ji bude moci udělat po svém. Rád posouvá žánrové i své vlastní režijní hranice. „Nudí mě,“ vysvětlil, proč odmítl natočit scénář jako klasický detektivní příběh. „Nebaví mě luštit křížovky a tradiční vnímání detektivek je luštění křížovek. Přijde mi to jako tupá, bezduchá záležitost, a proto když mi dali tu možnost, zaměřil jsem se na psychologické drobnokresby.“ Vycházel při tom částečně z toho, co si zapamatoval z chandlerovek, jediných detektivních příběhů, které vzal na milost, a vůbec americké drsné školy.

Stejně jako v ní, ani v Ženách, které nenávidí muže nejde ani moc o to, převyprávět napínavou historku o vraždě, ale především o vytvoření atmosféry. Kamera Petra Cikharta podporující podobnost s noirovými snímky, divadelní strnulost herců při dialozích, úspornost popisu, jak, kdo, co, proč - to všechno samotný případ upozaďuje a naopak vyzdvihuje jistou potemnělost lidí, kteří se kolem vraždy motají.

Motto snímku „Smrt většiny lidí je podvod. Nezbývá jim nic, co by mohlo umřít“, vypůjčené od Charlese Bukowského, vypovídá nejen o zavražděných, ale i o živých. Neustálé setkávání se smrtí, často v brutální podobě, dělá z vyšetřovatelů (Jiří Langmajer, Norbet Lichý, Martin Stránský) „chlapy umlácené životem“. A k tomu patří jistá klišé - rozpadající se rodiny, utápění chmur v alkoholu, cynický pohled na svět… Nad každým visí hrozba, že jim nezbude „nic, co by mohlo umřít“, tak jako „nevěstě“, která nemá už co ztratit.

„Sedláčkovi se podařilo natočit antickou tragédii,“ domnívá se dramaturg Aleš Jurda. „Nejen v poslední době směřuje k soustředění na to, co je podstatné. Snaží se oprostit od balastu v dialozích, zbytečné mimiky a gest, pohybů kamery. Důležité jsou pocity.“ Pokud i vám je taková forma blízká, zapněte si dnes ve 22:10 Českou televizi.

Se Sedláčkem se v ní nepotkáte naposled. Pro ČT připravuje další projekt, tentokrát seriál vycházející ze skutečných soudních případů. A nebyl by to Sedláček, kdyby se opět nepokusil víc sdělovat než jen vyprávět. „Nejsou to kriminální případy, vybrali jsme občanskoprávní drama,“ uvedl k seriálu s názvem Život a doba soudce A. K. „Výběrem kauz se vyjadřuje k polistopadovému vývoji. Stojí v nich jedinec proti velkému systému,“ prozradil. Režírovat všechny díly nebude prý jen on a v roli ústavního soudce by se měl objevit Jiří Bartoška.