Je sobota 21. července 2001, těsně před půlnocí. Ulicemi neklidného Janova, kam Summit G8 přitáhl kolem tři sta tisíc nespokojených - demonstrantů proti globalizaci s maximalistickým požadavkem spravedlnosti pro celý svět či alespoň jeho vlažnější variantou, žádající o připuštění, že i jiný svět je možný -, se jako modře světélkující had vine dlouhá kolona policejních aut. Na jedné z křižovatek se rozdělí, aby jako dvě neúprosná chapadla uzavřela část města, v jejímž středu se nachází škola Armanda Diaze, kde novináři a mladí aktivisté z celého světa již pomalu balí své batohy.
Diaz: Neuklízej tu krev - znepokojující, ale jednostranný film
Protestní megaakce, jejíž obětí se stal Carlo Giuliani (zatřelený kulkou z policejní zbraně) skončila, a oni ví, že Janov už potřebuje klid a tady je už nikdo dál nechce. Situaci navíc vyhrotila parta anarchistických pošuků z Black Blocu, kteří si to sem přijeli užít a jako obvykle to přehnali. Měla to být jejich poslední klidná noc v Janově, jenomže nikdo z nich netušil, že se vzápětí promění v děsivé peklo. A pak se chapadla policejního zátahu spojila, utáhla v nepropustnou smyčku a v pouličním osvětlení se zlověstně zaleskly tonfy v rukou vytočených těžkooděnců…
To, co následovalo, byl apokalyptický brutál, absolutní koncentrace nejsurovějšího násilí, po němž na zemi zůstávali v kalužích krve do bezvědomí zbití, těžce zranění a k smrti vyděšení. A zběsilý policejní kordon se dál, zuřivě a nemilosrdně, prodíral touhle pastí jménem Diaz, bezbrannými a marně se vzdávajícími těly, která s rukama nad hlavou čekala na milost, ale dočkala se jen spršky brutálních ran a dobře mířených kopanců do hlavy a ledvin. Před zdivočelými policajty byla jen bezmocná úzkost a smrtelný strach těch, kteří čekali, až přijdou na řadu a za nimi slizká stopa právě prolité krve. Ten, kdo měl smůlu a byl následně vyloven ze změti zraněných a bezvládných těl, pak byl odvlečen do policejních kasáren a další tři dny bit, týrán a ponižován sadistickými úchyly v uniformách, kteří toho stále ještě neměli dost (viz hnusný zážitek dívky, ponižované střídavě policejním lékařem a dozorkyní).
- Diaz: Neuklízej tu krev zdroj: Film Europe http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4350/434947.jpg
- Diaz: Neuklízej tu krev zdroj: Film Europe http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4350/434952.jpg
- Diaz: Neuklízej tu krev zdroj: Film Europe http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4350/434953.jpg
- Diaz: Neuklízej tu krev zdroj: Film Europe http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4350/434954.jpg
Sledovat, jen s nepatrnými přestávkami (v nichž si pro změnu odskočíte na mučení a ponižování do kasáren), permanentní a devastující mlácení bezmocných, jež tvoří zásadní část snímku, je nervy drásající, žaludek zvedající, nepříjemné a vysilující. A také vzbuzující rozhořčení, odmítnutí a chuť vyrovnat účet s těmi, co tohle zavinili. Zdá se ale, že právě o tohle tvůrcům šlo, protože jinak lze natočení tohoto snímku a jeho koncept jen těžko zdůvodnit.
Jistou roli sehrál nepochybně i fakt, že výraznější reflexe tohoto tématu dosud chyběla, neboť ho vzápětí překryl ještě o mnoho brutálnější masakr, jenž přinesl teroristický útok na newyorská dvojčata. Do určité míry pak může být načasování snímků motivováno i faktem, že v roce 2016 uplyne lhůta promlčení pro falšování důkazů, k němuž tu ze strany policie evidentně docházelo. A je tedy nejvyšší čas položit tohle palčivé téma znovu na stůl a vzbudit o něj zájem, pokud možno nejen festivalového publika, ale také širší veřejnosti, v duchu tzv. Agenda Setting, jejímž prostřednictvím jsou nastolována témata, která jsou sledována a o nichž se mluví.
Nabízí se i otázka, která je možná pro tento opus klíčová, do jaké míry je korektní redukovat film o protestních akcích na gé osmičce v Janově především (neřkuli jen) na jednu odvetnou, byť bezprecedentně brutální, policejní akci. Neboť tato má nepochybně svoji genezi a konkrétní souvislosti, které, pakliže nejsou opomenuty vůbec, jsou zmíněny jen okrajově a platonicky. Aby mi bylo správně rozuměno, to není omluva, či dokonce zdůvodnění oprávněnosti toho, co se tehdy v Diazu stalo, jen upozornění na rámec, uvnitř něhož se tenhle příběh pohybuje – a také jisté zdůvodnění, proč nebyl rovnou natočen jako dokument (či dokumentární rekonstrukce), neboť v dokumentárním formátu je nutné ctít fakta, jejich kontext a všechny důležité a relevantní úhly pohledu přece jen s větším respektem.
Režisér snímku Daniele Vicari, absolvent filmové historie a kritiky, předvedl kromě evidentního zaujetí tématem i svůj občanský postoj (neboť nijak neskrývá, na jaké straně stojí) a také zručně zvládnuté filmařské řemeslo (zejména točení na autentický digitál) včetně vedení více než stovky angažovaných herců a koučování zhruba osmitisícové masy komparsistů. Jeho scénář (za spoluautorství Laury Paolucciové) se opírá o soudní zápisy a výpovědi, v nichž našel svědectví tak otřesná, že je nakonec do svého konceptu raději nezařadil, a to je co říci, protože Diaz se naturalismům a explicitní brutalitě rozhodně nevyhýbá.
Nicméně je zřejmé, že Vicari se rozhodně nestává novým Paulem Greengrassem, jehož Krvavou neděli (kde jsou demonstranti masakrováni britskými vojáky) může Diaz svým tématem vzdáleně připomínat. Vicariho pohled je totiž až příliš úzký a jednostranný a z jeho konceptu čouhá jednosměrná účelovost jako tonfa z uniformy těžkooděnce, na čemž nic nemění fakt, že je nepochybně veden těmi nejlepšími a právem rozhořčenými úmysly. Jeho zaujetí je ale tak vypjaté, že se svojí jednostranností a návodností stává až kontraproduktivní.
Kdyby tehdejší události v Janově ukázal přece jen vícevrstevnatěji a plastičtěji, byl by inkriminovaný policejní zákrok stejně šílený, neomluvitelný a odsouzeníhodný, ale celková výpověď by byla uvěřitelnější a kredibilnější. To, co se 21. července 2001 v Janově stalo, vzbuzuje krajní znepokojení a zároveň elementární otázku, jak je to uprostřed Evropy a na počátku 21. století vůbec možné. Je správné si to připomínat – je snadné to zneužít.
DIAZ/ DIAZ: NEUKLÍZEJ TU KREV. Itálie/Francie/Rumunsko 2012, 127 min., české titulky, od 15 let, 2D + DVD. Režie: Daniele Vicari. Scénář: Daniele Vicari, Laura Paolucciová. Kamera: Gherardo Gossi. Hudba: Teho Teardo. Hrají: Claudio Santamaria (Max Flamini), Jennifer Ulrichová (Alma Kochová), Elio Germano (Luca Gualtieri), Davide Iacopini (Marco), Ralph Amoussou (Etienne), Fabrizio Rongione (Nick Jansen). V kinech od 31. ledna 2013.