Exhibice je výsledkem spolupráce Národní galerie s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou. Pro ni je akce jedním z projektů Umění, architektura, design a národní identita.
Tehdejší autoři tvořící v „národním stylu“ pocházeli hlavně z řad architektů. Inspiraci nacházeli ve slovanském folkloru a z jejich prací se posléze zrodila druhá etapa českého kubismu, tzv. rondokubismus.
Národní styl - kultura a politika
Po vzniku Československa vyvstala podle autorů výstavy společenská poptávka po národním výrazu, jenž by plně naplňoval pojem „československého národa“. O splnění tohoto úkolu se sice pokusilo pár jedinců vyznávajících styl předválečného kubismu, avšak svůj původní repertoár po první světové válce přehodnotili. Nový směr tak určili architekti Pavel Janák a Josef Gočár, kteří se stali oficiálními státními reprezentanty v prvních letech existence nové republiky.
Idea národního stylu vycházela z představy o ovlivnění uměleckého projevu místním klimatem. Ikonické budovy jako Banka československých legií, palác Adria v Praze či pardubické krematorium, ale také řada rodinných domků vznikaly s bujným ornamentálním zdobením.
Ornamenty zůstaly ve vedení také v dalších sférách státní reprezentace – bankovky, pavilony na mezinárodních výstavách či scénografie Národního divadla. Styl však začala konfrontovat tvorba mezinárodní avantgardy, která napadla jeho dekorativnost. Posledním řešením se tak stal čs. pavilon na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v roce 1925.
