Antikódy. Nová inscenace, pro kterou byla inspirací stejnojmenná sbírka experimentální poezie Václava Havla z roku 1964. Před téměř padesáti lety Havel artikuloval své niterné myšlenky pomocí psacího stroje a vytvořil důmyslné kaligramy, které byly úderným komentářem tehdejší pohnuté doby a osobní výpovědí jeho samotného. Dnes se tyto vizuálně sdělné typografy rozhodli rozpohybovat mladí tvůrci na Nové scéně za použití moderních technologií.
Těžko rozluštitelné Antikódy
Papír na jevišti nahradila tma, černou pásku klasického psacího stroje záblesky pronikavě jasného světla a psací stroj samotný pak počítač. Písmena a číslice poletují vzduchem, řadí se do nejrůznějších tvarů a obrazců a hned zase mizí. Za psacím strojem na pravé straně jeviště sedí postava, která představuje Václava Havla, bilancujícího nad svým životem…
Představení stojí především na interakci nejrůznějších multimediálních složek. Má sice jasně předem daný scénář, přitom je ale živým organismem, ve svém průběhu se proměňuje a modeluje. Pětice tanečníků sama spouští jednotlivé prvky, svými pohyby ovládá interaktivní plochy, které reagují na dotyk, vytváří slova, ornamenty, obrazy. Vše vzniká v danou chvíli vzájemným působením. V reálném čase se k tomu přidává i zvuk, který je také utvářen do určité míry živě.
GALERIE
Antikódy
Což o to, nápad je to sice skvělý, přístup nový a v Čechách zatím ne moc používaný. Jako celek je představení velmi experimentální, v mých očích ale avantgarda ve výsledku přesáhla srozumitelnou mez. Propojení médií je zajímavé a efektní a padesátiminutová inscenace sice nepostrádá myšlenkovou hloubku, ale tak nějak jí chybí spád. Jednotlivé obrazy se často vlečou, konečný tvar je pro diváky zdlouhavý a bohužel místy příliš abstraktní.
Těžko říct, co by mu dodalo šťávu. Možná by stálo za to, zkrátit či zrychlit sled jednotlivých obrazů. Ty jsou leckdy Havlovými typografy inspirovány jen volně, nedrží se striktně předlohy a nekopírují originál. Je pouze na tvůrcích, jakým způsobem se je rozhodnou převést do jevištní formy. Nebo by šlo zapojit nějakým způsobem mluvené slovo či přidat větší množství tance a oživit jím inscenaci. Vyloženě taneční část je v představení jen jedna, a to až v jeho samotném závěru. Může to být však způsobené i nedostatkem času, který bylo možné vynaložit na přípravu inscenace, jak sami tvůrci přiznávají.
Antikódy
Sbírka Havlových textů v sobě má hravost a zároveň velký filozofický a existenciální přesah. I dnešního čtenáře přiměje k zamyšlení a osloví svou aktuálností. Stejných dojmů jsem se na Nové scéně nedočkala. V převedení Antikódů do divadelní podoby nad tím vším totiž převážila rozvleklost a nepříliš čitelná abstrakce.
Premiéra: 21. března; nejbližší repríza: 8. dubna.