Praha - „Nebudím se ráno s myšlenkou na politiku, ale přemýšlím, jak napsat co nejkrásnější větu,“ prozradil o sobě v rozhovoru pro ČT24 Orhan Pamuk, turecký nositel Nobelovy ceny za literaturu. Kvůli svému výroku o turecké genocidě na Arménech se před osmi lety stal takřka přes noc z nejprodávanějšího literáta nepřítelem vlastního národa. Až do 19. dubna se s Pamukem můžete setkat v Praze, kde je hostem 23. Festivalu spisovatelů.
Orhan Pamuk: Je nezbytné říkat, co cítíme
Původně si ale prý myslel, že se stane slavným malířem. „Pocházím z rodiny inženýrů, ale odmalička jsem byl umělecky založený. Studoval jsem architekturu, stejně jako můj otec, strýc a dědeček. Ale na škole se cosi ve mně změnilo a začal jsem psát autobiografickou knihu Istanbul,“ prozradil Pamuk o svých literárních začátcích, při nichž si uvědomil, že lépe dokáže malovat slovy než štětcem.
"Jsem spisovatel obrazu. Jsou totiž dva druhy spisovatelů. Jedni z nich zprostředkovávají literaturu jako drama a druzí ji zprostředkovávají skrze obraz, přes popis. Já píšu tak, že zobrazuji životy lidí skrze barvy a předměty."
Pamukovu tvorbu obecně charakterizuje prolínání východního a západního světa. Je podle něho spisovatel pořád ještě hlasem národa, nebo spíš bavič? „Spisovatelé, kteří fungují jako hlasy svých národů, se rodí v zemích bez svobody slova,“ domnívá se. „Třeba dříve v zemích pod sovětským vlivem to byli právě jen umělci, kteří mohli občas alespoň naznačit pravdu. Což byl i případ České republiky. Ze spisovatelů se pak stane politický symbol.“
Knihy Orhana Pamuka
Politiky, třeba politického islamismu či kurdského separatismu, se Pamuk dotýká nejen ve svých románech. Jeho názory zveřejněné v interview pro švýcarský týdeník ho dovedly až před soud. Hrozily mu tři roky vězení za urážku národní identity, trestní řízení bylo nakonec zastaveno. Nacionalisté mu ale vyhrožovali tak, že mu policie přidělila ochranu. „Já jsem zprvu nebyl politickým spisovatelem, ale v Turecku jsem se dostal do politických problémů. Byl jsem mezinárodně známý spisovatel - lidé se mě na něco zeptali a já jsem odpověděl, co si myslím, a tak jsem se dostal do politické pozice,“ vysvětluje Pamuk.
Pozice spisovatele mezi Západem a Východem ho baví, přiznává. „Je ale třeba zdůraznit, že nekritizuji Turceko, kritizuji vládu, špatné politiky, kteří utlačují lidi a posílají spisovatele, jako jsem já, do vězení. Jsem na straně tureckého lidu, ale ne na straně tureckých institucí. A stejně to mám i se Západem, vadí mi jeho arogance a vojenská nadvláda nad celým světem. Je nezbytné, abychom říkali to, co cítíme, co jde z našich srdcí,“ upozorňuje Pamuk.
Rozhovor s Orhanem Pamukem (zdroj: ČT24)
A dodává, že o citech, o snaze člověka najít sám sebe a o tajemství - tedy o tom, co v politice chybí - jsou knihy. Nad všechny žánry přitom staví román. „Úplnost a tajemství světa může zachytit jedině román. A podle mě umění napsat román je nejdůležitější objev lidstva za posledních dvě stě let. Román totiž překonal všechny ostatní formy vyjadřování, poezii, drama i třeba esej,“ tvrdí.
Při svém prvním setkání s českými čtenáři ve středu na Nové scéně Národního divadla z jednoho svého románu předčítal. Kniha Jmenuji se Červená patří k sedmi jeho titulům, které vyšly česky. Máte-li některý z Pamukových románů v knihovně, pak zamiřte 19. dubna do Paláce knih Luxor, kde bude mít nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2006 autogramiádu.