Film musí mít ostré lokty

Karlovy Vary - „Člověk má dnes milion možností zábavy. Film je jen zlomek a musí o sebe bojovat,“ říká filmová kritička Darina Křivánková. Platí to pro snímky v běžné distribuci i pro ty festivalové. O čem jiném než o filmech se mluvilo v Hyde Parku ČT24 vysílaném z festivalu v Karlových Varech.

„Film se začíná měnit v podobnou atrakci jako třeba cirkus. Byly doby, kdy jsme měli doma telefon a černobílou televizi, teď nemusí člověk měsíc vyjít z domu a stejně se skvěle zabaví. Potřebujete stále větší důvod vstát a někam jít. Takže gigafilmy budou pokračovat,“ domnívá se druhý z hostů Hyde Parku, filmový pulicista a kretivní producent Filmového centra ČT Tomáš Baldýnský, že po 3D a 4DX kinech vzniknou další filmové atrakce. Koneckonců i film je „jen“ zboží.

„Filmů je nadprodukce a musí bojovat o místo na slunci,“ shoduje se Baldýnský s Darinou Křivánkovou. „Komerční spektákly o něj bojují tím, že každý další je ještě větší a barevnější, už voní a třese vám sedačkami. Artové snímky na festivalech takovým směrem nemůžou jít, tak se jejich tvůrci mnohdy snaží šokovat.“ Explicitní násilí nebo sex ale nemusí být prvoplánové a v dobrých filmech ani nejsou, dodává Křivánková.

Jediný letošní český zástupce v hlavní soutěži - Líbánky Jana Hřebejka - zrovna výše zmíněnou strategii nepotvrzuje. To ale není důvod, proč se tuzemské snímky v zahraniční konkurenci na velkých festivalech příliš neprosazují. „Důvody jsou dva. Nikdo z nás asi nebude popírat, že tohle není zrovna nejzářivější epizoda české kinemagrafie. Má to velké množství příčin - od peněz přes filmové školství až po kulturní politiku státu. Ještě je ale v našich filmech cosi, co jim znemožňuje být přijímány v zahraničí - neumíme udělat univerzální příběh,“ vysvětluje Baldýnský.

Video Hyde Park ČT24
video

Hyde Park ČT24

Darina Křivánková jeho slova potvrzuje. „Je evidentní, že my si filmy točíme pro sebe,“ říká. Chybu nevidí v tom, že snímky, které tu vznikají, souvisí s českým prostředím a zkušenostmi, své země původu se nezříkají ani zahraniční úspěšné tituly. „Jde o způsob pohledu na věc, o to, jak příběh odvyprávět tak, aby se v něm našlo univerzální téma, které osloví všechny,“ upřesňuje.

Podle Baldýnského tato naše „neschopnost“ souvisí obecně s tím, že se o evropské země, a to ani ty sousední, příliš nezajímáme. „Moc se s nimi nebavíme a to je, myslím, jedna z věcí, proč ani univerzální být nemůžeme. My ani být nechceme,“ obává se.