Je to sport, je to umění, je to boj o korunu krále b-boyingu. A také je to globální záležitost a životní styl. Akrobatický, cool hustý nářez, který si dělá srandu z gravitace a vysmívá se fyzikálním zákonům. Je to všechno, pro co se narodili. V sedmdesátých letech ho objevily ulice v Bronxu, odkud se rozletěl do světa – a říká se mu breakdance alias b-boying. Dneska ho ale válí nejlépe party z Německa, Francie, Ruska a Koreje, které si to spolu s dalšími rozdávají v Montpellier na každoročním mistrovství světa, zvaném Battle of the Year. A tak je třeba sestavit americký dream team, brutálně s ním potrénovat a vytvořit z vynikajících individualit jednolité srdcařské crew, které se znovu probojuje na stupně vítězů.
V Battle of the Year jde hlavně o tanec
Jenomže v Americe již nějakou dobu breakdance nefrčí a hiphopová popkultura nikoho moc nebere, což dělá vrásky bývalému b-boyovi Dante Grahamovi, který si na ní vybudoval své zábavní impérium. A tak se rozhodne sestavit a sponzorovat dream team, který bude schopný dobýt Montpellier a vrátit vítězství tam, kam patří.
Nejdříve ale musí najít někoho, kdo dokáže být dostatečně umanutý, tvrdý a paličatý, aby ze sólistů vytvořil tým, výraz „já“ nahradil výrazem „my“ a nakazil b-boye ohněm v srdci a hladem pop vítězství, které sebou přinese. Někoho, kdo to ve starých dobrých osmdesátkách válel na ulici stejně jako on, někoho, kdo si do ničeho nenechá kecat a z jednoduchého hesla „Chovejte se jako šampioni a stanete se šampiony“ (lehce koketujícího s vymýváním mozků) udělá vítězný bojový pokřik. Prostě někoho, jako je bývalý kámoš Jason Blake (charismatický Josh Holloway), který se zrovna prochlastává smutkem nad tragickou ztrátou své rodiny. A tohle je šance, aby se probral, zašpuntoval flašku a vybudoval si nové a početné rodinné zázemí…
Většina tanečních filmů je na jedno stereotypní brdo, lepkavě zabořené do romance, ve které se Ona a On protančí k závěrečnému číslu (rozumějte tanečnímu) a od úvodních titulků jasnému happy endu. Triviální, klišoidní, většinou slzopudná a do blba omílaná základní story je v tomto případě bez velkých keců a kritických reflexí akceptována jako něco, co je tomuto žánru vlastní a za co ho nelze zásadně kostit a odsuzovat. Koneckonců jde tady přece hlavně o tanec (jinak by Baby pořád jen dřepěla v koutě).
Tenhle breakdanceová Battle of the Year nikde velkou díru do filmového světa neudělala. Za první víkend se na tržbách vrátila jen necelá čtvrtina nevelkého (dvacetimilionového) rozpočtu a navzdory za velkou louží oblíbenému patriotickému kontextu ji docela solí i americké portály. Možná je to jen přechodná slabost, ale navzdory všem těmto negativním indiciím musím poctivě přiznat, že jsem tu poměrně dlouhou, stodevítiminutovou stopáž ustál docela v pohodě. Chce to jen nečekat víc (nebo něco jiného), než může snímek tohoto druhu nabídnout, ignorovat oblbující teambuildingové kecy a soustředit se na brilantní taneční čísla, kvůli kterým tenhle film vznikl. A je to!
V roce 2007 režisér Benson Lee nejdříve natočil vcelku úspěšný dokument Planet B-Boy, který v současném celovečeráku rafinovaně a docela chytře prodává. Hlavně tu ale zúročuje zkušenosti z barvitého světa současného b-boyingu a své kontakty s pravdivými příběhy jeho protagonistů, s nimiž se tehdy střetl. To všechno jsou důvody, proč tentokrát nabízí docela čistý žánrový tvar, nezatížený tradičními dějovými ornamenty, které vlastně tak nějak ani nepotřebuje.
Kdo má rád taneční filmy právě kvůli tomu, že se v nich hlavně tančí a dává přednost vymazlené choreografii před stupidní dialogovou listinou, a také se předem smiřuje s blbým, slzopudným příběhem jako nutným zlem, které bude muset zase ignorovat, ten si v tomto případě může docela oddechnout. Žádný utahaně melodramatický, ale vlastně ani žádný jiný příběh se v tomto případě úlevně nekoná (až na lehké náznaky, které odezní dřív, než vás stihnou otrávit). A stereotypní srdcařské plky o tom, že ego musí stranou, protože je třeba vytvořit tým, který je schopen vyhrávat, a každému, kdo to vezme za správný konec, se změní život, po čase přestanete vnímat nebo spíše registrujete již jen jako gerojšovou kulisu.
A tak působí Battle of the Year téměř jako dokument ze světa současného breakdancingu, jako stylizovaný záznam přípravy na jednu vrcholnou taneční soutěž a zachycení jejího průběhu. K sugestivní věrohodnosti snímku přispívá i to, že b-boyové přicházejí do týmu z autentického prostředí, protože jejich výkony nelze jen platonicky imitovat, ale je třeba je reálně předvést, a řada záběrů byla autenticky nasnímána super citlivou kamerou Sony TD300 na skutečné, mistrovské battle. A také je to vidět, neboť právě toto vytváří sugestivní a chytlavou atmosféru tohoto Leeova (téměř) pravdivého tanečního opusu.
Komu nevadí absence mělkého příběhu, povinný příděl výchovně stimulujících plků a spousta brilantního tancování na hraně současného, neskutečného b-boyingu v místy spíše platonickém 3D formátu, ten by mohl na této taneční seanci docela pohodově relaxovat. Nastal čas na show. Nastal čas zazářit! Pro tuhle chvíli dřeli, pro tuhle chvíli, kdy se mohou protančit až na vrchol, se narodili. Máte-li tohle rádi, není špatné prožít si to s nimi.
BATTLE OF THE YEAR: THE DREAM TEAM. USA 2013, 109 min., české titulky, přístupný, 2D+3D. Režie: Benson Lee. Scénář: Brin Hill. Kamera: Michael Barett. Hudba: Christopher Lennertz. Hrají: Josh Holloway (Jason Blake), Las Alfonzo (Dante Graham), Josh Peck (Franklyn), Calty Lotzová (Stacy), Chris Brown (Rooster), Jon ´Do Knock´ Cruz (Do Knock). V kinech od 24. října 2013.