Praha - V noci na pondělí zemřel ve věku 85 let Ferdinand Havlík. Jméno klarinetisty, skladatele a aranžéra je spjato s divadlem Semafor, kde se po smrti Jiřího Šlitra stal dvorním skladatelem. Napsal mimo jiné hudbu k veleúspěšné Kytici. ČT art dnes od 23:35 odvysílá pořad Swingová Praha.
Zemřel skladatel a kapelník Semaforu Ferdinand Havlík
Ferdinand Havlík je narodil 17. června 1928 v Brně; matka byla švadlena a otec mlynář. Hudbě podlehl už jako dítě. Hrál od pěti let a v osmi byl už členem první skupiny. Zprvu se věnoval houslím, ale později přešel ke klarinetu, k němuž později přidal i saxofon. „Táta mi klarinet sehnal za války skoro s nasazením života za dvacet kilo mouky,“ vzpomínal muzikant.
Studoval na konzervatoři a od 17 let se hudbě věnoval profesionálně. Hrál v orchestrech Arnošta Kafky, Zdeňka Bartáka či Jiřího Procházky. Roku 1958 přišla nabídka z hotelu Jalta a Havlík pro tamní vinárnu sestavil jazzový orchestr. Očekávaný komerční úspěch se však nedostavil. Díky tomu však následovalo osudové angažmá ve vznikajícím divadle Semafor.
- „Ferda byl v Divadle Semafor můj první kapelník ve staré zlaté éře Semaforu. Natáčel první desky a představuje pro mě kus nostalgie,“ uvedla zpěvačka Eva Pilarová, která si s Havlíkem zahrála i v hudební komedii Kdyby tisíc klarinetů.
„Než jsem nabídku přijal, tak jsem hrál se Suchým v Redutě a ve Vltavě. A jeho texty mě okamžitě chytly. A také mě zajímal Šlitr. On hrál na piano svérázným způsobem,“ vyprávěl Havlík o vstupu do Semaforu (1959), kde vedl stálý orchestr a posléze aranžoval a interpretoval takřka všechny písně Šlitra a Suchého.
Kdo byl Ferdinand Havlík (zdroj: ČT24)
Zároveň doprovázel i dlouhou řadu zpěváků, a to jak na pódiu, tak na deskách. Jeho nádherná sóla na klarinet ozdobila písně jako Pramínek vlasů, Hluboká vráska či Píseň o rose. Navíc v divadle pořádal jazzové koncerty svého orchestru a doprovázel i sólové recitály zpěváků. Jeho první profilové album vyšlo roku 1967 pod názvem Portrét Ferdinanda Havlíka.
Napsal hudbu k hrám Čarodějky, Faust a především ke Kytici, která se stala největším úspěchem divadla. Ve většině her se objevoval v malých rolích, často ve dvojici se saxofonistou Evženem Jegorovem. Po smrti Šlitra se stal hlavním skladatelem Semaforu a počátkem sedmdesátých let, kdy se režim snažil odstavit Suchého, vzal na sebe funkci ředitele. „Smutné je, že jeho písničky už nepronikly na veřejnost, protože divadlo zdědil v letech sedmdesátých a osmdesátých, kdy jsme nesměli do sdělovacích prostředků,“ lituje Suchý.
Vedle Semaforu se Ferdinand Havlík věnoval i vlastním aktivitám. V polovině sedmdesátých let například založil Swing Band, s nímž dlouhá léta vystupoval i v dejvickém hotelu Praha. Složil hudbu k řadě známých inscenací i filmů a občas si i v některém zahrál (Kdyby tisíc klarinetů, Slavnosti sněženek). Držitel Ceny Jaroslava Ježka miloval Bennyho Goodmana, s nímž se setkal i osobně, muziku Glenna Millera, George Gershwina, Louise Armstronga, Charlieho Parkera a Dizzyho Gillespieho.
- "Moc se nemluví o tom, že měl mimořádný smysl pro humor. Bavit se s ním, znamenalo, že jste ten čas celý prosmáli," připojil ještě vzpomínku Jiří Suchý.
Poslední rozloučení s Ferdinandem Havlíkem. se koná 4. listopadu v 10:00 ve Velké obřadní síni ve Strašnicích.