Basista Robert Balzar právě vydal se svým triem album Discover Who We Are – a kdybychom chtěli, můžeme na nadhozenou otázku v názvu alba odpovědět jedním slovem: skvělí. A skvělé je i celé album.
Balzarovo trio objevuje, kým je. Každopádně je skvělé
Z celého alba, z kompozic i hry je přitom cítit všestranná průprava všech muzikantů, a to jak jejich klasické hudební vzdělání, tak schopnost přecházet do jiných žánrů. Robert Balzar se pohybuje jak v jazzu, tak funku i rocku a popu, Jiří Slavíček hraje i s Danem Bártou a Jiří Levíček své zkušenosti získával v ostré americké konkurenci, tohle vše se pak na albu náležitě zúročilo.
Od prvních tónů si nás přitom podmaní zvuk nahrávek, které zní intimně ztišeně, přesto jsou však čitelné a nepostrádají dramatická místa – i přestože je hra Balzarova tria vyloženě komorní. Krásně to slyšíme hned v úvodní skladbě, jíž je Discover Who I Am Johna Wallowitche. Na téměř devíti minutách máme jako na dlani vše, co činí z Roberta Balzara, klavíristy Jiřího Levíčka a bubeníka Jiřího Slavíčka soubor, jenž rozhodně přesahuje domácí scénu – což se ale, po pravdě, dá říct o řadě dalších našich mladých jazzových kapel, které se v posledních řekněme deseti patnácti letech objevily a daly tak vzniknout fenoménu, který by sám stál za zamyšlení.
Robert Balzar Trio / Discover Who We Are
Vraťme se ale k Robertu Balzarovi, jeho triu a úvodní skladbě – začíná ostřejším klavírním motivem, střídaným lehce swingující melodií, jež je dále variována, následována ztišenou pasáží s důrazem na klavír, nabírajícím na intenzitě až k plnému zvuku celého tria. Stále přitom slyšíme občasné návraty k úvodnímu motivu i melodii, a to i když dojde na basové sólo, při němž Robert Balzar nijak neexhibuje, ale podřizuje je ladění celé skladby – a tak je tomu i v závěru, opět se vracejícímu, v jiné podobě, k úvodu. A jak již bylo řečeno, slyšeli jsme jak komorní, intimně laděná místa, tak plnokrevnou hru celého tria, dramaticky sekané pasáže i melodické linky.
Což mě přivádí k druhé charakteristice nového alba – je jí jasný důraz na melodičnost, zpěvnost, který slyšíme jak z klavíru Jiřího Levíčka, tak u pana kapelníka. Ostatně, hned druhá skladba, Levíčkova Snow In The Backyard je krásně nosná balada, jemně šustící štětky, citlivě stažený kontrabas, hlavně ale zlehka kladené akordy a melodie klavíru úplně asociují snášející se vločky, šeřící se oblohu, poklid – ten ovšem nenajdeme v razantní skladbě, opět Levíčkově, Event Horizon.
Robert Balzar Trio
Nesmíme zapomenout ani na autorský vklad Roberta Balzara, z osmi skladeb je podepsán pod čtyřmi a nepřekvapí, že v aranži myslel na svůj nástroj, ať již v delší, uvolněné Just For Her (for Claire), či v téměř desetiminutové, závěrečné, intimně laděné až zadumané Never Before (for K) – tím ovšem nemyslím nějaké technické exhibice, spíše vřazení kontrabasového partu do zvuku a aranže celého tria. Jednu skladbu si ale Balzar vyhradil pro sebe, a sice Hope (For Your Sound No. 3), jež je čtyřapůlminutovým monologem jeho kontrabasu. Opět se nezapře Balzarovo melodické cítění, schopnost vyvolávat náladu s minimem prostředků – jeho sólo pak zajímavé citacemi Gershwinova Summertime do následující skladby, jíž je Živý Filipa Jelínka, jinak též Balzarova kolegy z funkových J.A.R. a Bártovy Illustratosphere, přičemž svou výraznou melodií tato skladba, stejně jako další na albu, klidně aspiruje na to být hitem.
V každém případě – byť to bylo již řečeno úvodem – vyšlo album, jež naši mladou jazzovou scénu posouvá opět dál, album, jež rozhodně stojí za poslech. A to není v dnešní době, zahlcené nahrávkami, zrovna málo.