Ostrava - Ostravské Divadlo Petra Bezruče připravilo premiéru hry Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Režie se ujal nový umělecký šéf divadla Štěpán Pácl. Půjde o jeho první režijní počin pro ostravské divadlo.
Zbytečný člověk Strýček Váňa podléhá osudu u Bezručů
„Čechov našel dramatickou formu, která přesně popisuje, a to dodnes, moderní společnost. Hra diváky nepoučuje, nemoralizuje, ale umožňuje vidět lidský život v celé jeho složitosti,“ uvedl Pácl.
V ostravské inscenaci se zaskvěl v roli Serebjakova Norbert Lichý, titulní postavu hraje Přemysl Bureš, dále hrají Markéta Haroková, Pavla Gajdošíková, Marcela Čapková, Tomáš Dastlík, Dušan Urban, Kateřina Krejčí, Michal Sedláček a Josef Jelínek. Scénu navrhla Pavla Kamanová. Kostýmy pocházejí z dílny Daniely Klimešové. Hudbu složil Jakub Kudláč. Premiéra se uskutečnila 13. prosince od 18:30.
Rozhovor s Norbertem Lichým (zdroj: ČT24)
„Myslím si, že jde o inscenaci velice moderní a do detailů od pana režiséra promyšlenou a udělanou. Hraje se o touze, o kruzích života, ze kterých se neumíme vymanit, o vzájemném lidském teroru, ale také o naději a lásce. To vše v takové zvláštní grotesce, ve které je toho dost, co by diváka mohlo zajímat,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 Norbert Lichý.
Ivan Vojnický neboli strýček Váňa, který žije na kdysi luxusním statku, prochází krizí středního věku. Má pocit, že svůj dosavadní život neprožil dobře, uctíval hodnoty, kterých si najednou přestává vážit, a naději na zlepšení nevidí ani v životě budoucím. Celý život tvrdě pracoval, ale ani v práci už nespatřuje smysl.
GALERIE
Strýček Váňa / Přemysl Bureš a Markéta Haroková autor: Jaroslav Ožana, zdroj: ČTK
Jde o jednu z nejčastěji uváděných her Čechova. Známější jsou jen inscenace Racek, Tři sestry a Višňový sad. Hru Strýček Váňa napsal dramatik v roce 1899. Vznikla přepracováním starší hry Lesní duch, která byla tehdy uvedena jedním malým, krachujícím divadlem. Neuspěla a byla stažena po třech reprízách. Přepracovaná verze - Strýček Váňa - má mnohem větší dramatické kvality.
„Mám rád klasické hry, protože pojmenovávají věci, které prožíváme, a proto se dají hrát pořád. Jsou ohebné a každá inscenace může být jiná,“ dodal Lichý, který po premiéře žije očekáváním, jak inscenaci přijme mladší část publika, neboť, jak podotkl, cílová skupina divadla Petra Bezruče je 16–20 let.