Praha - Křížením hudby, divadla, tance a genetiky vznikla v pražském Studiu Hrdinů původní hra o objeviteli principů dědičnosti Johannu Gregoru Mendelovi. „Postava tajemného kněze by sama o sobě vydala na námět k hollywoodskému filmu,“ domnívá se autor projektu Miloš Orson Štědroň. V suteréních prostorách studia bude ale od 20. ledna hrdinou spíše komorního představení.
DNArt neháže hrách na stěnu. Kříží podle Mendela
Libretista a hudební skladatel Štědroň se s Mendelovou postavou potkával jako rodilý Brňan od dětství. I když už téměř dvacet let žije v Praze, je to právě Brno s Mendelovým náměstím, augustiniánským klášterem a Mendelovým muzeem, které stály u zrodu DNArtu. Volnou inspirací mu byl román Simona Mawera Mendelův trpaslík, v němž se také objevuje mnoho brněnských reálií (podobně jako v Mawerově známějším románu Skleněný pokoj). Je příběhem vědce, liliputána a ironií osudu vzdáleného příbuzného slavného genetika, který studuje genetickou poruchu, která poznamenala i jeho samotného.
Hlavní postavou DNArtu je Johann Gregor Mendel. "Záběr jeho činnosti byl vpravdě cimrmanovský: kromě křížení rostlin (zejména hrachu), čímž položil základy genetiky, to bylo šlechtění hospodářských plodin a ovoce, včelaření, meteorologie i ekonomické aktivity (řídil finanční záležitosti opatství)," říká o něm Štědroň. Mendelovu univerzální genialitu se prý snažil postihnout nejen hudbou a slovem, ale také tancem.
Režisérka Veronika Riedlbauchová zvolila spolu se scénografkou Luciou Škandíkovou a lightdesignérem Ondřejem Kynclem za základní vyjadřovací prostředek světlo. „Světlo je symbolem života, energie, fotosyntézy i možnosti nahlédnutí do vnitřních neviditelných přírodních procesů pozorovatelných mikroskopem. Diváci se stávají účastníky vědecké přednášky, pojaté jako jakýsi bizarní kabaret. Mísí se v něm hudba, slovo a tanec, groteskní i poetické obrazy, Mendelovo bádání i jeho životní peripetie,“ prozradila.