Praha – Máte rádi dorty a citrony? Galerie Rudolfinum pro jejich konzumenty přichystala výstavu ruského malíře Viktora Pivovarova a jeho britského kolegy Geda Quinna s názvem Cake and Lemon Eaters. Oba umělce tematicky spojuje vztah k dějinám evropské malby, jejíž ikonická díla často citují nebo nově interpretují. Expozice potrvá do 20. dubna.
Pojídání dětí a dcery trola: Pivovarov i Quinn obsadili Rudolfinum
Výstava obrazů Geda Quinna a Viktora Pivovarova (zdroj: ČT24)
Jejich obrazy jsou dialogem s tradicí, reinterpretací historické malby, často odlehčené humornou nadsázkou. S ironií poukazují na rozporuplné okamžiky vývoje lidské civilizace, zabývají se také postavením malířství, které přes vývoj nových digitálních médií neztrácí svůj nadčasový význam.
Co nejvíc svazuje dnešní umění? Podle kurátora expozice Petra Nedomy je to snaha umělců za každou cenu vymyslet originál, který tady ještě nebyl. Pivovarov i Quinn proti této snaze naopak bojují. „Obrátili se do pokladnice, jíž jsou dějiny umění, a k dílům, která považujeme za základ naší vizuální kultury,“ uvedl Nedoma.
GALERIE
Výstava obrazů Geda Quinna a Viktora Pivovarova zdroj: ČTK
Pivovarov je sice rodákem z Moskvy, od osmdesátých let však žije a pracuje v Praze. Patří mezi zakladatele tzv. Moskevské konceptuální školy, jejíž členové reflektují vliv ideologie na sovětský životní styl.
Zdroj inspirace umělce má podle Pivovarova různé roviny - nejhlubší je kolektivní paměť, pak individuální paměť a především paměť z dětství, kdy se vytváří podstata člověka. Podstatná je i kultura, prostředí, ve kterém se narodil, a sociální prostředí. Pro práci je pro něj - na rozdíl od života - důležitá i změna, aby se vyhnul umělecké rutině; mění proto občas materiál, rozměr i téma práce.
GALERIE
Viktor Pivovarov / Dcera Trola zdroj: ČTK
Quinn žije v anglickém Cornwallu. Výstavy se kvůli tamním záplavám na rozdíl od svého kolegy nezúčastní. Jako zdrojový kód své tvorby si zvolil holandské zátiší 17. století a stejně jako Pivovarov tyto obrazy používá k naznačení nových významů. V Rudolfinu vystavuje hlavně kolekci obrazů, zátiší s dortíky, které mají tvar bunkru.
Obrazy odkazují nejen ke stavbám, v nichž je podle Nedomy cosi lidského i nelidského zároveň a jejichž význam je často sporný, ale i ke známému fotografickému dílu z 60. let, které se také architektuře bunkru věnuje.