Slovenský zpěvák Pavol Hammel patří k veteránům naší rockové a populární scény, ani po padesáti letech neztratil jeho projev na autentičnosti, jak je ostatně slyšet i z koncertního dvojalba Live, jež právě vychází.
Pavol Hammel naživo a komorně
V tvrzení, že je Hammel kýmsi jako svědkem vývoje slovenské, ale vlastně i české populární, a v menší části i rockové hudby, není rozhodně nic nadsazeného - již působení ve skupině Prúdy, zvláště pak jejich debutové album Zvoňte, zvonky z roku 1969 znamenalo zásadní příspěvek do tehdejší domácí, tedy československé hudební scény. Ostatně, dodnes jsem přesvědčen, že právě tato deska, již natočili tehdy mladičcí muzikanti (Hammelovi bylo kolem dvaceti) je naším nejlepším československým albem všech dob, a ne Kuře v hodinkách či další, jistě výtečné desky, jako třeba první Plastici.
Prúdy přišly se zcela osobitým zvukem, skladbami založenými na slovenské lidové písni, a ne na angloamerické tradici, také texty byly výrazně poetické, a k tomu ve slovenštině. Prúdy se nebály pracovat s bohatšími aranžemi, jistě i díky vkladu varhaníka Mariána Vargy. Prostě, právě Zvoňte, zvonky, na něž mimochodem složil Hammel tři z dvanácti písní, jsou tím nejlepším. A není vlastně ani divu, že na toto album Hammel ve své další tvorbě vždy nějak navazoval a odkazoval, a je jedno, jestli se pohyboval spíše v popových vodách, či koketoval se zapojením mluveného slova či hudbou k tanečním představením, rockem i folkem.
Pavol Hammel / Live
Ostatně, ono navazování je vidět i na Hammelově živém dvojalbu, jež si jistě nadělil k nedávným pětašedesátinám, ze Zvonků zde slyšíme krásně podanou Baladu o smutnom Jánovi, ze starších písní zařadil například bluesově laděnou Smutnou nahou električku z alba Zelená pošta z roku 1972, v níž se stejně jako na původní verzi předvede výtečný Radim Hladík citlivými kytarovými vyhrávkami, Hammel na své živé album zařadil i píseň Šest starcov z roku 1969, která se v novém, pěkně odpíchnutém rytmickém hávu dobře vyjímá vedle novinek z posledního Hammelova studiového alba Nočná galéria (2011) nebo alba Everest (2009).
Za zmínku jistě stojí vznosná Ľália poľná (z alba Na II. programe sna z roku 1976), na níž Hammela doprovází klasické varhany a pezinský chrámový sbor Ad una corda, však je také publikum odměnilo zaslouženým potleskem. Album, které se celé nese spíše v komornější poloze – rozhodně ne však unplugged! – nemůže pominout velký Hammelův hit Medulienka z roku 1971, jehož vyznění nijak nevadí Hammelův roky poznamenaný hlas, naopak.
Byla řeč o Radimu Hladíkovi, je namístě zmínit i ostatní muzikanty – Hammela na koncertě, který proběhl 4. prosince 2012 ve Velkém sále Slovenského rozhlasu, citlivě doprovázela pražská kapela Alvik, společně s již zmíněným Hladíkem, dalším kytaristou Jurajem Burianem, renomovaným bubeníkem Martinem Valihorou, sbory vedle pezinského sboru zpívaly Michaela Horká a Andrea Zimányiová. Všichni dohromady pak nahráli album, které je skutečně krásným dárkem nejem Pavolu Hammelovi k narozeninám, ale i všem jeho fanouškům.