Kanibalská hostina A studia Rubín

Zní pop music. Halina Pawlowská hlásí rozhlasové zprávy. Stanné právo chrání seniory, zvyšuje se agresivita mladých. Je to maso. Na ulicích dochází k půtkám, lépe nevycházet. Generace moudrých předává nastupující generaci svou zkušenost a sílu, doslovně fyzickou hostií. Nová hra Maso slovenského dramatika Viliama Klimáčka vznikla pro pražské A studio Rubín.

Původně anesteziolog a rodák z Trenčína Viliam Klimáček (1958) je dnes nejhranějším slovenským autorem. Jeho hry mají angažovanost, osobitou poetiku, překvapivé pointy a mladý jazyk. Před deseti lety uvedlo Národní divadlo v Praze Hypermarket, Dejvické divadlo nabídlo Dračí doupě, brněnské HaDivadlo inscenovalo Jsem Kraftwerk! a v Divadle Komedie Rozkvetly sekery. Klimáček působí jako umělecký šéf bratislavského divadla GUnaGU, které s malostranskou scénou A studia Rubín koncepčně souzní.

„Klára hraje na klavír. Nechce utírat prdele malým dětem v Birminghamu, protože hraje na klavír. Nechce trhat pomeranče ve Španělsku, protože hraje na klavír. Nechce točit pivo na Islandu, protože hraje na klavír. A jestli kvůli tomu, aby hrála na klavír, chce maestro křupat pod jejími chodidly jako hmyz, dobře. Je krize a pracovních míst je málo,“ trefná anotace hry slibuje silné téma a odvážné činy. Jevištní realizace záměr naplňuje, střílí do černého a zároveň osvobozuje pojetím textu i nenákladné scénografie.

Scéna Jana Friče a Michala Davida Oupora využívá kontrastu zeleného umělého trávníku a několika užitkových kuchyňských předmětů před igelitovými oponami a papírových obrazů antických soch. Součástí dekorace je také koženkové křeslo a klavír, pracovna, v níž sídlí maestro (Rudolf Stärz). Zkušený starý muž ve vedoucí funkci, plný sebevědomí a neobvyklých přání. Maestro v obleku stojí bosý s kosou na umělé trávě a vede svůj důstojný monolog. Mimo jiné o tom, že „průměrnost nás tisícinásobně přesahuje“.

Půvabná (a z nového filmu Tomáše Vorla Vejška známá) Eva Josefíková coby Jana krájí karfiol do kastrolu. Její spolubydlící, temperamentní klavíristka Klára (zábavně uvolněná Julie Goetzová) sní o tom, že se bude hudbou moci živit. Společně se chystají na pohovor, trénují odpovědi a scénáře konkurzu dotahují do absurdních detailů. Klářina matka k dceři promlouvá z rádia, kde moderuje domácí zpravodajství. Realita je neúprosná, maestro s talentovanými dívkami manipuluje a užívá si jejich důvěry i ambic dosáhnout vytouženého místa.

Sexuální choutky koření bohaté menu na téma „jak chutná moc“. Dominance a submisivnost jsou relativní, jejich role se brzo prohodí. Klára s Janou okusí stereotyp brigády balení komponentů LCD televizorů. Filozofují o vegetariánství, pastafarianismu, v bílých ochranných oblecích působí jako dvě ufonky. A maestro? Poručí jim. A ony ho snědí. Vážně. Masakr elektrickým nožem, podobným, jakým kdysi na filmovém plátně Ornella Muti připravila o mužství mladého Gérarda Depardieua! Ještě jiné podivné věci se dějí, ale víc nechci prozradit.

Klimáčkovo Maso je syrové, libové, výživné a snadno zasáhne diváka různého věku. Definuje generační spor na malé ploše a minimem figur. Nezdržuje se nepodstatným a rychle plyne. Časovost této hostiny? Svěží hodina patnáct. Jak říká umělecký šéf Rubínu Petr Kolečko, divadlo by nemělo trvat déle než sedmdesát minut. V překladu Jana Tošovského, režii Jana Friče a kostýmech Terezy Kopecké hrají: Rudolf Stärz, Julie Goetzová, Eva Josefíková a Halina Pawlowská ze záznamu. Na čerstvou porci Masa zajděte 20. února v 19:30 do A studia Rubín.