Praha - Jak jde dohromady finská mrazivá nátura, zmrzlina a komunistické Československo? O netradiční spojení se pokusila finská spisovatelka Katri Lipsonová, která přijela představit svůj román Zmrzlinář osobně do Prahy. Autorka za knihu dostala dokonce literární cenu Evropské unie.
Lipsonová dává Praze ochutnat zmrzlinu ze 40. let
Na první návštěvu Prahy si Lipsonová pamatuje celkem dobře. Bylo to na Václavském náměstí, kde zrovna probíhala vzpomínka na Jana Palacha a Jana Zajíce. Jejich osudy byly studentce medicíny tehdy ještě neznámé, životní osud těchto mladíků ji však vytrhl z letargie. O více než dvacet let později se Jan Palach stává jedním z neviditelných hrdinů její knihy.
„To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem začala psát svou druhou knihu,“ prohlásila. Její publikací tak prostupují motivy s Palachem, Olomoucí nebo Terezínem. Román Zmrzlinář tak pojmenovala prostě a jednoduše proto, že se toto slovo naučila jako první české slovo.
Dnes jí zvou na zmrzlinu všichni. I ve své knize nad kopečky zmrzliny vzpomíná na zamrzlé socialistické Československo a vytváří netradiční, méně kritický pohled na tehdejší společnost. „Nikdy jsem nebyla taková, že bych musela věci kolem sebe kritizovat, jen abych ukázala, jak jsem chytrá,“ říká o sobě.
Její pohled na Československo je však jiný, než jsme zvyklí. Nese se v pozitivním duchu, sem tam ale čtenáře tak trochu pošťouchne. Kritika se tak u ní projevuje spíš v drobných náznacích. Přitom se jí podařilo vystihnout atmosféru a napětí doby, kdy mohla policie beztrestně a kdykoliv kohokoliv zatknout.